Bílá pšeničná, žitná celozrnná nebo raději bezlepková jáhlová? Pokud si nejste jisti, po jakém druhu mouky sáhnout, aby se vám chleba nebo koláč povedly na jedničku, nechte se inspirovat základním průvodcem světem mouk.

Bez mouky se v kuchyni obejdeme jen stěží – ať už pečeme domácí dezerty nebo kváskový chléb. A právě obliba domácího pečení spolu s trendem zdravějšího stravování přinesla na pulty českých obchodů obrovské množství typu mouk, ze kterých si vyberou i ti, kdo se stravují bezlepkově nebo mají jiná dietní omezení.

Bílá či celozrnná?

Obilné zrno pod svou slupkou skrývá vnitřní část a klíček. A zatímco v obalu nalezneme řadu vitamínů a minerálů, vnitřní část tvoří bílkovina (lepek) a škrob. Klasická bílá mouka se vyrábí z vnitřní části zrna, tudíž přichází o látky ukryté v obalu a klíčku, který ukrývá mimo jiné prospěšné nenasycené mastné kyseliny. Při výrobě celozrnné mouky se zpracovává celé zrno, a výsledný produkt není ochuzený o zdraví prospěšné látky.

„Pokud jsme si oblíbili celozrnnou mouku, která pro řadu lidí bývá i lépe stravitelná, je vhodné sáhnout v obchodě po bio variantě. Vzhledem k tomu, že se zrna zpracovávají celá, je důležité, aby neobsahovala pesticidy nebo zbytky hnojiv, využívaných v běžném zemědělství,“ říká Barbora Beranová, specialistka na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Od špaldy po žito

Asi každý z nás se zorientuje v klasice v podobě pšeničné hladké, polohrubé a hrubé mouky. Tím ale možnosti zdaleka nekončí. Velké oblibě se těší například špaldová mouka, která má velmi podobné vlastnosti jako pšeničná, ale obsahuje více minerálů a bílkovin. Svou lehce oříškovou chutí se hodí do buchet, koláčů, cukroví či palačinek.

Mezi klasické lepkové mouky patří také ovesná, ječná či žitná. Právě ta je považována za zdravější variantu pšeničné mouky, protože obsahuje méně lepku a více prospěšných látek. Hodí se do perníčků, domácího chleba a pečiva. Sama o sobě je velmi hutná, takže je lepší ji smíchat s nějakým dalším druhem mouky. V kynutých těstech pak využijeme podíl jednoho dílu světlé mouky na čtyři díly mouky žitné, aby těsto správně nakynulo.

„U celozrnných druhů a různých obilných variant je důležitá také kvalita namletí zrn. Ta pak ovlivňuje, jak se nám bude s těstem pracovat. V naší řadě Authentic proto ve spolupráci s Mlýnem Perner nabízíme mouky s vylepšenými pečicími vlastnostmi, se kterými se díky lepší pojivosti snáze pracuje,“ dodává Barbora Beranová, specialistka na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Bezlepkové nejen pro dietáře

Pryč jsou časy, kdy se lidé s bezlepkovou dietou museli spolehnout na velmi omezenou nabídku. Dnes už je na trhu bezlepkových mouk nepřeberné množství a řadu z nich využijeme v kuchyni, i když nedodržujeme žádnou dietu. Vždy musíme počítat s tím, že s absence lepku ovlivňuje vlastnosti těsta – trochu hůř se s ním pracuje a většinou je třeba mu dodat více tekutin.

Po jakých bezlepkových moukách sáhnout? Velmi populární je například pohanková, která pozitivně působí na trávení, má antioxidační účinky a obsahuje řadu vitaminů a minerálů. Hodí se do sladkých těst a skvělé jsou z ní například palačinky.

Pokud trpíte chudokrevností, zařaďte do jídelníčku jáhlovou mouku. Obsahuje vitaminy řady B, fosfor a další minerály a hodí se do sladké i slané kuchyně, třeba k zahuštění polévek.

Své pevné místo si v českých kuchyním vydobyla také mandlová mouka, která se svou oříškovou chutí hodí především na sladké pečení – co třeba domácí makronky? Mandlová mouka pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a obsahuje řadu vitaminů a minerálů.

Pokud při pečení a vaření rádi zkoušíte nové věci, můžete nahradit klasickou mouku také její rýžovou, kokosovou, kukuřičnou nebo třeba cizrnovou variantou. Možností je opravdu nespočet a mouky můžete vzájemně libovolně kombinovat.

Máme se bát mouky?

Bílá mouka se v posledních letech stala velkým strašákem a pro řadu zdravě se stravujících lidí i hlavním nepřítelem. Obavy z konzumace mouky ale nejsou na místě. Je pravdou, že klasická bílá varianta není nijak nutričně bohatá a jde spíše o „prázdné“ kalorie v našem jídelníčku, na druhou stranu přiměřená konzumace mouky při vyváženém stravování našemu tělu nijak neublíží. Rozhodující roli tak hraje především množství – mouka totiž není jen v pečivu, ale můžeme j nalézt i v těstovinách, ve formě zahušťovadel nebo jako součást hotových jídel. I u mouky tak platí – hlavně přiměřeně.

Krátkozrnná i kulatozrnná, bílá i černá. Vybrat správný druh rýže může být v široké nabídce obchodů někdy trochu problém. Pokud nechcete, aby vaše rizoto připomínalo sypkou klasiku ze školní jídelny s porcí nakládané řepy navíc, naučte se základní orientaci v druzích italské rýže.

Historie

Počátky pěstování rýže se v Itálii datují už do poloviny 15. století, kdy tuto plodinu z Arábie na Apeninský poloostrov dovezli pravděpodobně benátští kupci. A svůj podíl na rozšíření měl i slavný Leonardo da Vinci, který se podílel na tvorbě zavlažovacích kanálů. Dnes je Itálie největším evropským pěstitelem rýže a ročně jí vyprodukuje téměř 1,5 milionu tun. Největší pěstitelskou oblastí je Pádská nížina na severu Itálie, kde se rýže sklízí v období od dubna do října.

Není rýže jako rýže

Pokud si chcete dopřát pravé italské rizoto, vše stojí a padá s volbou rýže. Platí to koneckonců i pro další pokrmy, kde hraje rýže prim, ať už jsou slané nebo sladké. „Klasický balíček dlouhozrnné rýže už dnes v kuchyni rozhodně nemá univerzální použití. Při nákupu proto volíme podle konkrétního pokrmu, který chceme připravit – u italského rizota se bez správné rýže, která umí nasáknout tekutinu, neobejdeme,“ říká Barbora Beranová, specialistka na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Jaké druhy italské rýže potkáte v obchodech nejčastěji?

Arborio

Asi nejznámější a také nejpoužívanější druh rýže. Pěstuje se v Lombardii u města Arborio, podle kterého získala svůj název. Její zrna jsou spíše menší a kulatější a mají jasnou bílou perleťovou barvu.

Díky obsahu škrobu se arborio při vaření nelepí, zvládne však výborně absorbovat tekutinu i chuť dalších ingrediencí. Zrna jsou po uvaření lepkavá, ale zůstávají pevná na skus. Hodí se tak na klasické italské rizoto nebo sladkou mléčnou rýži.

Carnaroli

Královna mezi rýžemi se pěstuje na severu a severozápadě Itálie. Jsou pro ni typická delší a větší zrnka, než mají jiné odrůdy tohoto typu. Carnaroli patří mezi dražší rýže, protože její výnosy jsou nižší, ovšem vše vynahrazuje vysokou kvalitou.

V kuchyni se hodí k přípravě krémového italského rizota. Její výhodou je, že ji prakticky nelze rozvařit, což ocení nejen začínající kuchaři.

Vialone Nano

Mezi nejznámější a nejpoužívanější druh rýže patří i vianole nano. Tato středně jemná kulatá rýže vznikla křížením dvou odrůd a je pro ni charakteristická „perla“ ze škrobu uprostřed zrna. Rýže je velmi lahodná a bývá považována za tu nejkvalitnější.

Vialone Nano obsahuje hodně škrobu, po uvaření je středně tvrdá a krémovitá. V oblasti Veneto, kde je nejoblíbenější, se často používá k přípravě rizota z mořských plodů, protože skvěle vstřebá chuť vývaru i dalších surovin.

Jak vybírat

Rýži můžeme vybírat podle tvaru zrn – dlouhozrnnou, krátkozrnnou či kulatozrnnou, nejčastěji však sáhneme spíše po konkrétní odrůdě. Zatímco na rizoto zvolíme arborio či carnaroli, k ostřejším pokrmům jako přílohu naservírujeme spíše jasmínou rýži, která se hodí i na dezerty. V indických jídlech i jako příloha vynikne také oblíbená basmati rýže, typická svou oříškovou chutí.

„V posledních letech se na pulty obchodů dostávají také různé speciální druhy rýže, které mohou ozvláštnit klasické pokrmy – jde třeba o červenou či černou, indiánskou či divokou rýži. Oblíbené jsou i celozrnné, ještě snáze stravitelné varianty,“ dodává Barbora Beranová z Košík.cz

Farmářská zelenina, maso, jogurt, vejce… Někdy se zdá, že když výrobek není farmářský, jako by nebyl. Nenechte se ale občasným nadužíváním tohoto slova zmást – kvalitní výrobky z lokální zemědělské produkce opravdu stojí za to kupovat. Jak ale poznat, zda za produktem stojí poctivá práce a kvalitní suroviny a nejde jen o marketingový tah?

Není farma jako farma

Na rozdíl od označení bio, fairtrade a podobně není termín „farmářské“ v rámci potravinářského průmyslu nijak specifikován. Výrobcům tak nabízí doslova volné pole působnosti, a i proto se občas stane, že jako farmářské je označeno také maso či vejce z velkochovu.

„Český spotřebitel je někdy při nákupu doslova zavalen farmářskými, sedláckými a poctivými výrobky. Vzhledem k tomu, že k jejich užití není vymezen žádný legislativní rámec, je na místě obezřetnost. U farmářských výrobků víc než kde jinde platí, že prověřování je na místě, zvlášť pokud se s konkrétní značkou setkáváme poprvé,“ říká Kristýna Halouzková, manažerka privátní značky Authentic od Košík.cz. Právě Authentic nabízí ucelenou nabídku farmářských produktů, která prověřuje všechny dodavatele a u každého výrobku tak zákazník najde přesný původ i jméno farmáře.

Chceme-li se vydat cestou nákupu farmářských výrobků, měli bychom si sami ujasnit, co od nich čekáme. Většina z nás si představí menší až střední hospodářství, které zbytečně nenadužívá průmyslová hnojiva, snaží se pěstovat plodiny a chovat zvířata s respektem k přírodě a do svých produktů vkládá i něco „navíc“. Zároveň ale nemůžeme počítat s tím, že farmářské produkty budou automaticky bio – zde už platí přísná pravidla a certifikační procesy, jejichž plnění se odráží i v ceně výrobků. 

Kvalita i čerstvost

Farmářské výrobky by měly být pokud možno lokální. Tak jako si dříve lidé směňovali vypěstované produkty, i nyní je dobré preferovat výrobky, které vznikají blízko našeho domova. Farmářská tak mohou být vajíčka, která si pravidelně kupujeme od souseda, nebo maso ze statku z vedlejší vesnice. Původ potravin zde hraje zásadní roli, protože je zárukou kvality i čerstvosti.

„Každý samozřejmě nemá tu idylickou možnost nakupovat od farmáře z okolí. Poctivé a prověřené výrobky můžeme nakoupit i v obchodech nebo na internetu, kde si navíc lze snadno prověřit jejich původ. Drtivá většina lokálních producentů má webové stránky a profily na sociálních sítích, kde se můžeme dozvědět více o způsobu chovu, používání hnojiv a podobně,“ doplňuje Kristýna Halouzková z Košík.cz.

Farmářské=zdravější?

Mnoho spotřebitelů tíhne i vlivem marketingových hesel k přesvědčení, že farmářské výrobky jsou zdravější než ty z velkoprodukce. Ačkoliv zdravotní benefity nelze jednoduše stanovit, je pravdou, že opravdu farmářské výrobky jsou díky své kvalitě a zpracování chutnější, poctivější, a tedy i zdravější. Příkladem může být maso od krav, které se pasou většinu roku na louce a jsou poráženy co nejcitlivější metodou, vejce od slepic z volného venkovního výběhu nebo jogurty z mléka a kultur bez dochucovadel, ztužovadel a umělých sladidel.

Podpora lokální produkce

Významným plusem toho, že se rozhodneme kupovat farmářské výrobky, je také podpora malých a středních výrobců. V době, kdy se k nám dováží výrobky z druhé strany zeměkoule a neustále se tak zvyšuje zatížení planety, je příjemné trochu za sebe snížit uhlíkovou stopu a pomoci lokálním producentům. Na Košík.cz si tak pod značkou Authentic můžete nakoupit třeba krůtí maso z farmy pana Karase z Rychvaldu, vajíčka z mobilního kurníku nebo pravé znojemské okurky, jejichž tradici Košík vzkřísil ve spolupráci s místními pěstiteli a výrobci.

Korejský zázrak jménem kimchi vtrhl do českých kuchyní teprve nedávno, ale rychle si získal velkou popularitu. Kombinace kvašeného zelí a další zeleniny totiž nabízí nespočet variací a možností konzumace i úprav. Kromě toho, že s kimchi zazáříte v kuchyni, prospěje také vašemu zažívání. Ačkoliv prospěšnost fermentovaných potravin byla známá už našim předkům, obnovit zašlou slávu kvašení se naplno podařilo právě až kimchi.

Seznamte se s kimchi

První zmínky o kimchi se objevily už před 3 000 let, svou dnešní podobu však získalo až s příchodem chilli do Asie v 17. století. Kimchi je dnes tradičním korejským národním jídlem – každý Korejec ho ročně zkonzumuje kolem 30 kg a na jídelníčku se objevuje každý den. O jeho popularitě svědčí i fakt, že se v roce 2008 dokonce proletělo s korejskou posádkou do vesmíru.

Základ kimchi tvoří nakládaná zelenina jako pekingské zelí, mrkev, jarní cibulka či ředkev. To vše doplňují chilli vločky goču, zázvorem a sójovou či rybí omáčkou. Variací na kimchi ovšem najdete na světě – a především v Koreji – nespočet. Recepty se liší v každé rodině a dle tradice se předávají jako poklad z tchyně na snachu.

Fermentace pod lupou

Co si představit pod pojmem fermentace? Jde o proces přeměny organických látek pomocí mikroorganismů v podobě bakterií a kvasinek ze složitějších na jednodušší, snáz stravitelné. Tento odvěký způsob konzervace potravin chrání jídlo před rozkladem a dodává mu přirozenou „trvanlivost“. Možná sami víte, že naložené okurky zvládnou bez úhony ve sklepě přečkat i dlouhé roky.

Pravidelná konzumace fermentovaných jídel a potravin má na náš organismus blahodárné účinky. Patří to i pro kimchi, které časopis Health zařadil mezi 10 nejzdravějších jídel světa. Hlavním benefitem je pozitivní vliv na zažívání a střevní mikroflóru i celkovou stravitelnost potravy. Fermentované pokrmy jako kimchi posilují náš imunitní systém, působí antibakteriálně a mohou dokonce zmírňovat alergické projevy. „Fermentace je znovuobjevený trend, který se netýká jen potravin. Velkou oblibu si získávají také fermentované nápoje, třeba v podobě cideru či kombuchy. Naši zákazníci mají zájem hlavně ty od menších českých výrobců, jako je například Prime MAGU,“ dodává Bohuslav Dvořák, specialista na potraviny z kategorie zdraví a životní styl na Košík.cz.

Kimchi je nízkokalorické, díky vysokému obsahu vlákniny nás však spolehlivě zasytí a zažene pocit hladu. Tělu dodá řadu minerálních látek jako železo či selen a také vitaminy A, B a C. Obsahuje probiotika, esenciální aminokyseliny a antioxidanty, které chrání organismus před účinky volných radikálů. Snižuje hladinu cholesterolu, působí jako prevence kardiovaskulárních onemocnění a snižuje hladinu cukru v krvi.

Jak na vlastní kimchi

Chcete se pustit do výroby kimchi? Není to nic složitého. Nakrájenou zeleninu jednoduše smícháte s chilli vločkami, naložíte do sklenic a necháte uzavřené kvasit. Nejdřív dva dny při pokojové teplotě, poté 10-14 dnů v lednici. Pokud si na kvašení sami netroufáte nebo prostě nemáte čas a potřebujete kimchi hned, zkuste některého z lokálních výrobců. „Kimchi si získalo velkou popularitu a na trhu je dostupná řada výrobků od českých producentů, díky kterým můžeme nakoupit kimchi vyrobené z lokálních surovin. Vždy je třeba si pohlídat složení – kimchi je živý produkt, který při správném výrobním postupu není nutné konzervovat, dochucovat či přidávat další látky,“ doplňuje Bohuslav Dvořák, specialista na potraviny z kategorie zdraví a životní styl na  z Košík.cz.

Co s kimchi v kuchyni

Kimchi můžete v kuchyni využít na nespočet způsobů. Vychutnejte si ho samotné, jako originální předkrm i přílohu nebo v salátu. Vynikne jako součást dušených jídel či polévek, zazáří jako zdravá příloha ke grilovanému masu. Velkou oblibu nejen u milovníků asijských jídel si získaly také sendviče či burgery doplněné pořádnou vrstvou kimchi. A pozor – pokud máte za sebou náročný víkend, kimchi vám poslouží jako skvělý „vyprošťovák“.

Základní poučka napoví, že k rybímu masu se hodí především bílá vína. Jak ale vybrat správnou odrůdu? Každá ryba má své specifické vlastnosti, kterým musíme volbu vína přizpůsobit. Neklesejte na mysli, pomocí základních rad to zvládnete i bez sommeliérského kurzu.

Ryba jako lék

Rybí maso by na našem stole rozhodně nemělo chybět, protože jeho konzumace má pozitivní vliv na zdraví a správnou funkci kardiovaskulárního systému. Nalezneme v něm například vitaminy A a D, jód, selen, fosfor či zinek. Hlavním benefitem rybího masa je obsah omega-3 mastných kyselin, které pomáhají snižovat hladinu krevního tlaku i tuku, ale blahodárně působí také na pokožku, nehty a vlasy. Zároveň nám jejich příjem zajistí lepší spánek a dobře fungující nervovou soustavu. I proto bychom kvalitní rybu měli zařadit na jídelníček alespoň dvakrát týdně – třeba doplněné sklenkou kvalitního vína.

Čerstvost je základ

Pokud chceme vybrat dobré víno, pečlivě sledujeme etiketu, případně nakupujeme od prověřeného vinaře. Podobný přístup by měl platit i u ryb. Jestliže si chceme na masu pochutnat a zároveň mít jistotu, že ryba je opravdu čerstvá, nakupujeme u prověřených dodavatelů. „Každá ryba by měla mít jasně označenou zemi původu, oblast odlovu i typ produkce, ze které pochází. Rozdíl v chuti u ryby z certifikované farmy či divokého chovu na straně jedné a konvenčního rybolovu na straně druhé je obrovský, a zákazníci kladou na původ ryb stále větší důraz,“ dodává Tomáš Balent, expert na maso a ryby v Košík.cz a garant značky Fish&Fresh.

Od bílého po červené

Abychom se v párování ryb s vínem lépe zorientovali, pomůže nám základní rozdělení ryb do čtyř skupin podle textury masa a chuti.

V první najdeme nízkotučné ryby s velmi jemnou texturou, jako je například okoun, mořský vlk nebo tilápie. Hodí se k nim především svěží bílá vína, která dobře podtrhnou jemnou chuť masa. Zkusit můžete třeba Veltlínské zelené nebo šumivé víno Cava.

Druhá skupina patří rybám se středně pevným masem, jako jsou pstruh, mořský ďas nebo oblíbená treska. Mají už trochu výraznější chuť, proto k nim můžeme zvolit aromatičtější vína – třeba Rulandské šedé, Savignon Blanc nebo suchý Riesling.

Ryby s pevným masem a výraznou chutí – typicky losos, tuňák, makrela či mečoun – se nebojíme doplnit bílými víny s výraznou chutí a vůní, sáhnout ale můžeme i po růžových či červených odrůdách. Vynikne k nim například Chardonnay zrající na barikových sudech, Rulandské modré či Dornfelder.

Poslední kategorie je vyhrazena rybám s velmi výraznou chutí po mořské vodě, jako jsou sardinky, sledi či ančovičky. K nim klidně zvolte šampaňské, šumivou Cavu, případně suchý Riesling nebo suché růžové víno.

Rozhoduje i úprava

Kromě základního rozdělení podle textury masa a jeho chuti hraje při párování s vínem roli také samotná úprava ryby. Jemné dochucení bylinkami dobře doplní vína s bylinným a květinovým aroma jako Sauvignon Blanc. Doplníme-li rybu sladkou či sladkokyselou omáčkou, volíme k ní víno, které je ještě sladší. I proto klidně sáhněte po růžovém vínu – platí, že čím tmavší je omáčka, tím by mělo být tmavší rosé.

Pikantní úpravy ryb si zaslouží kořenitá vína, jako je Riesling či Veltlínské zelené. A pokud se chystáte rybu grilovat nebo smažit, sáhněte po vyzrálém bílém vínu, bát se ale nemusíte ani lehčího červeného, třeba v podobě Tramínu.

Každý z nás ve své domácnosti ročně vyplýtvá zhruba 25 kilogramů potravin. Většinu tvoří zbytky ovoce a zeleniny, často ale vyhazujeme i staré pečivo, mléčné výrobky a maso. A ačkoliv se v nakládání s potravinami „lepšíme“, stále jde o velké množství jídla, které mnohdy končí v odpadcích zbytečně. Než zamíříte s dalším zbytkem do koše, zkuste ho ještě zužitkovat!

Slupky jako chipsy

Slupky z jablek nebo kořenové zeleniny často končí v kompostu, i když nabízejí široké možnosti využití. Z ovocných slupek od jablek či hrušek můžete vyluhováním vyrobit čaj, výbornou domácí limonádu nebo ovocný ocet. Zeleninové vám zase poslouží jako skvělý základ pro domácí vývar bez přídavku zbytečných „éček“. A jestli si občas rádi zamlsáte, zkuste to zdravěji a vyrobte si vlastní chipsy. Zeleninové slupky smíchejte s olejem, solí a kořením dle chuti a upečte je v troubě.

„Ovocné i zeleninové slupky jsou plné vitamínů, ovšem musíme dávat pozor na to, jaké ovoce kupujeme. Ideální je lokální produkce, jablka od místního zemědělce nebo nejlépe z ekologické produkce, kde si můžeme být jisti, že slupky nebudou obsahovat zbytky pesticidů,“ doplňuje Jaroslav Neuman, specialista na ovoce a zeleninu z Košík.cz.

Ani kousek nazmar

Vyhazujete okrojené listy a košťály z brokolice nebo květáku? Ochuzujete se o velkou dávku vitaminu C, B, draslíku a hořčíku. Zkuste košťál nakrájet na nudličky, které můžete přikusovat s dipem jako zdravou svačinku – když nakrájíte více druhů zeleniny, bude určitě chutnat i dětem. Zbytky brokolice a květáku skvěle poslouží také k zahuštění polévek a omáček, případně je můžete zmrazit, a až jich bude větší množství, využít je do domácího zeleninového vývaru.

Bylinky na mnoho způsobů

Co s bylinkami, které už nepotřebujete? Okrájené stonky nevyhazujte – využijte je třeba k dochucení masových pokrmů, do nádivek či omáček. Vyrobit si můžete také výbornou domácí bylinkovou sůl. Stačí zbylé stonky rozmixovat v robotu se solí a naplnit menší skleničky. Sůl působí jako konzervant, díky kterému vám směs vydrží v ledničce i několik měsíců. 

Neplýtvejte ovocem

Při nákupu se špatně odhaduje, kolik ovoce doma sníme. A právě nevyužité nebo lehce otlučené ovoce pak končí v koši nejčastěji. Ze zbytků si přitom můžete udělat třeba domácí kompot, kde využijete přebytečné hrušky i jablka, která už se jinam nehodí. Rozvařené kousky ovoce skvěle ozdobí také snídaňovou kaši.

Mixujte a odšťavňujte

Nejjednodušší cestou, jak efektivně zužitkovat zbytky ovoce a zeleniny, jsou smoothie a šťávy. Pokud se rozhodnete pro odšťavnění, můžete pevné zbytky z přístroje v podobě dužniny zpracovat do salátů, polévek, přidat do ranního müsli nebo raw tyčinek, které se hodí jako zdravá svačinka. Jestliže preferujete vydatné smoothie, nebojte se vyzkoušet různé kombinace ovoce a zbytků zeleniny.

Přírodní úklid

Přebytečné ovoce nevyužijete jen k jídlu. Zbylá polovina citronu osvěží vaši ledničku a zlikviduje nepříjemné pachy, poslouží ale i k přírodnímu čištění skvrn. Banánové slupky zase můžete usušit a použít k účinnému hnojení pokojových rostlin. Tipů, jak eliminovat množství odpadu, je mnoho, a začít se dá po drobných krůčcích. Pomocníkem proti plýtvání mohou být i různé vychytávky k ukládání potravin. „Trendem jsou například obaly z včelího vosku, které pomohou udržet ovoce, zeleninu, ale i pečivo mnohem déle čerstvé. Rozkrojenou zeleninu tak nemusíme už po pár dnech vyhazovat a chleba nám nezplesniví, a tím výrazně omezíme zbytečné vyhazování jídla,“ doplňuje Neuman.

Ačkoliv první zmínky o proseccu se datují do konce 18. století, sklenku šumivého nápoje si pravděpodobně dopřávali už staří Římané. Svůj název získalo podle vesničky blízko italského Terstu a dnes je prosecco základním kamenem italských vín. Jak si ho vychutnat nejlépe a jak poznat, že si kupujete pravé prosecco?

Region a odrůdy

Stejně jako šampaňské pochází i prosecco z konkrétního italského regionu, vinic Veneto a Friuli na severu Itálie. Právě tam rostou hrozny, z nichž vzniká tento lahodný a celosvětově oblíbený nápoj. Vinice se nachází na kopcích a klima tu ovlivňují jak nedaleké Dolomity, tak i Jaderské moře. Svou chuť prosecco získává také z místní půdy z pískovce, morénu a jílu.

Původně se prosecco vyrábělo ze stejnojmenné odrůdy hroznů, v roce 2009 však došlo k přejmenování na odrůdu glera, z níž se víno vyrábí dnes. Každá lahev musí obsahovat minimálně 85% podíl této odrůdy, abychom mohli hovořit o pravém proseccu. Glera je typická vysokým obsahem kyselin a neutrální chutí, díky čemuž se skvěle hodí právě k výrobě šumivých vín. Typické jsou pro ni aromata broskví, hrušek a melounu. Podle množství zbytkového cukru se podíl alkoholu ve výsledném vínu pohybuje u suchých vín od 8,5 po 12,5 %.

Kvalita

Jak se při výběru trefit, když nepatříme mezi znalce? Vždy bychom měli sledovat etiketu, která nám prozradí vše potřebné – oblast, odkud víno pochází, i jeho charakter. „Pokud nechceme při výběru prosecca sáhnout vedle, volíme vína s označením kvality pomocí písmem DOC a DOCG. Tyto zkratky se využívají ke kontrolovanému označení původu italských vín a každé prosecco by je mělo splňovat. Výjimkou mohou být prosecca od malých italských vinařů, kteří si nemohou dovolit splnit náročný certifikační proces, ale přesto produkují víno prvotřídní kvality,“ doplňuje Petr Souček, odborník na víno a nápoje z Košík.cz.

Zkratka DOCG znamená „Denominazione di origine controllata e garantita“, kontrolované a garantované označení původu. Aby vinař získal tuto certifikaci, musí splnit náročné podmínky – od původu vína přes výnosy až po samotnou chuť. Ty nejlepší hrozny, z nichž se vyrábí prosecco s označením DOCG, zrají na kopcích v 15 vesnicích mezi městy Conegliano a Valdobbiadene. Milovníci prémiové kvality pak mohou sáhnout po proseccu z oblasti Cartizze, která se rozkládá na ploše pouhých 110 hektarů.

Pod označením DOC (Denominazione di origine controllata) se ukrývá druhý nejvyšší stupeň kvality, víno s kontrolovaným označením původu. U prosecca se jedná především o oblast kolem Trevisa, která je také zárukou výborné kvality a chuti vína.

Organické a naturální prosecco

Ani šumivým vínům se nevyhýbají aktuální trendy v podobě organických, naturálních a bio vín. Hrozny pro tato vína se pěstují podle pravidel ekologického zemědělství, bez průmyslových hnojiv a herbicidů a s využitím minimálního množství siřičitanů. Organické prosecco tak prochází přísnou kontrolou od vinic až po lahev, což zajišťuje nejvyšší kvalitu surovin a vynikající chuť. „Mezi nejznámější značku biodynamických vín v Itálii patří například Perlage, jejíž přírodní chuť zaujme každého milovníka dobrého vína. U biodynamických vín si zpočátku musíme zvyknout na poněkud odlišnou chuť, ale jakmile se je naučíme pít, je již těžká cesta zpět ke klasickým vínům – a platí to i pro prosecco,“ doplňuje Souček.

Dělení

Prosecco lze dělit například podle podílu oxidu uhličitého, který vzniká při kvašení a určuje „sílu“ bublinek – od šumivého spumante až po tiché a méně obvyklé tranquillo. Na základě obsahu zbytkového cukru pak rozlišujeme extra brut, brut, dry a extra dry. Na své si tak přijde každý milovník šumivého vína.

Svou roli ale hraje také výrobní metoda, při níž prosecco vzniká a dělí prosecco na filtrované a nefiltrované. Podle staré metody „col fondo“ probíhá dokvašení přímo v lahvi, kvasné kaly fungují jako přírodní konzervant a po vypití nás druhý den nebude bolet hlava. Obvyklejší a současnější metodou je „charmat“, kdy probíhá kvašení v nerezových tancích a výsledným produktem je čiré a filtrované prosecco.

Jak si ho vychutnat

Prosecco se pije čerstvé – oproti klasickým vínům tak nemusíme při výběru řešit ročník. Podáváme ho vždy vychlazené – čím méně zbytkového cukru, tím by mělo být vychlazenější. Je lehké a osvěžující, proto je vyhledávaným letním nápojem, bublinky si ale můžete dopřát celoročně, třeba při slavnostnějších příležitostech. Z prosecca si můžete připravit také výborné koktejly, které budou ozdobou každé party. A ačkoliv primárně je určeno k přímé konzumaci, často je vítanou součástí ovocných pokrmů, salátů a dezertů.