Ladíte formu před plavkovou sezonou nebo jste se rozhodli změnit stravovací návyky celé rodiny? Zdravý nebo spíše racionální jídelníček je základ, bez kterého se neobejdete. Jak ho ale správně sestavit a přizpůsobit mu i nákupy, abyste neplýtvali jídlem a penězi? Přinášíme pár základních tipů.

Žádný extrém není správný

Bez cukru. Bez mouky. Bez masa. Bez… doplňte si sami. Extrémy v podobě přísných zákazů té či oné konkrétní potraviny nebo skupiny potravin nejsou nikdy tou správnou cestou. „Pokud nemusíte dodržovat konkrétní dietní doporučení ze zdravotních důvodů, je lepší se vydat raději cestou dlouhodobé udržitelnosti a jednoduše všeho s mírou a rozumem. Nedělte potraviny na dobré a špatné. Vždy jde o množství a celkovou skladbu vašeho jídelníčku. Ani každodenní sladkost nemusíte považovat za prohřešek, když bude zbytek vašeho jídelníčku složen z nutričně bohatých potravin,“ vysvětluje Adéla Tichá, nutriční specialistka Košík.cz.

Základ jídelníčku

Jak vlastně vypadá zdravý jídelníček? Někdy je poměrně těžké zorientovat se v záplavě nejnovějších stravovacích trendů, základy se však v čase nijak nemění. Obecně platí, že je vhodné vařit ze základních surovin, nevyužívat polotovary a vyhledávat lokální produkty, které jsou pro náš organismus přirozené a prakticky samy o sobě superpotravinami. V jídelníčku by měly být zastoupeny všechny živiny – tedy makroživiny v podobě bílkovin, tuků i sacharidů. Při zajištění pestrosti stravy pak doplníte i potřebné mikroživiny v podobě vitaminů a minerálních látek.

Bílkoviny by měly zaujímat cca 20-30 % z celkového podílu živin, sacharidy asi 40-50 % a zbývající podíl patří tukům. Nezapomínejte ovšem, že tuky ze stravy se nerovnají množství tělesného tuku na vašem těle. Sehrávají ovšem zásadní roli pro správné fungování organismu. Uvedené poměry jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na věku, aktivitě a zdravotních predispozicích. Určitou roli hraje také to, jak kvalitní živiny konzumujeme.

Bílkoviny

Skvělým zdrojem kvalitních bílkovin je v první řadě maso včetně ryb, vajíčka, mléko a mléčné výrobky a také luštěniny. Ideální je kombinovat živočišné a rostlinné bílkoviny a při výběru masa sáhnout po prověřené produkci.

„Pokud chceme ke konzumaci živočišných produktů přistupovat zodpovědně, zaměřme se spíše na jejich kvalitu než kvantitu. Měli bychom vybírat maso z chovů, které si zakládají na dobrém a nestresujícím zacházení se zvířaty. Péče se pak projeví i v kvalitnějším a z hlediska mikroživin výživově hodnotnějším mase či mléčných produktech,“ doplňuje Adéla Tichá z Košík.cz, kde je farmářská a lokální produkce zaštítěná značkou Authentic.

Tuky

Kromě obligátního másla či sádla, které bychom měli pro vyšší obsah nasycených mastných kyselin konzumovat s rozvahou, jsou nutričně bohatým zdrojem tuků rostlinné oleje, kterých je na trhu nepřeberné množství. Pro účely teplené kuchyně je nejvhodnější využívat řepkový nebo slunečnicový olej. Takzvané zdravé tuky s vysokým podílem nenasycených mastných kyselin nalezneme v ořeších a semínkách, která mohou ozvláštnit jídelníček a doplnit tělu spoustu minerálních látek.

Sacharidy

Sacharidy jsou základním zdrojem energie pro každodenní fungování našeho těla. Ve výživě byly, a i nadále bohužel jsou, nedůvodně častým strašákem. Nezaměňujte si sacharidy s cukrem, jelikož cukry jsou jen jejich podskupinou. V případě sacharidů na talíři by měly mít přednost tzv. komplexní sacharidy v podobě příloh, jako jsou těstoviny, rýže, brambory, oves, jáhly, celozrnné pečivo apod. Zdroji sacharidů jsou nejen uvedené obiloviny, ale i luštěniny, ovoce a zelenina. Omezit bychom měli cukry uměle do potravin doplňované. Rozhodně ale není na místě se jim zcela vyhýbat. Výživa má potěšit také duši, a proto se nebojte začlenit do jídelníčku také občasnou sladkost s vyšším obsahem cukru.

Co mít vždy po ruce

Do spíže si nakupte zdroje sacharidů jako jáhly, ovesné vločky, pohanku a rýži či celozrnné těstoviny, ze kterých můžete v případě nouze bez problémů uvařit řadu jídel a nutričně váš jídelníček obohatí. Doma by vám neměly nikdy chybět kvalitní oleje jako zdroj zdravých tuků – do studené kuchyně například olivový, avokádový, dýňový či lněný, na teplou kuchyni potom raději řepkový nebo slunečnicový.

Honí vás večer mlsná? Důvodů může být mnoho. Jedním z nich je nedostatečné množství energie v podobě jídla nebo nesprávný poměr makroživin (vyhýbání se skupině potravin) či množství mikroživin (malá pestrost v jídelníčku). Tělo pak reaguje pověstným večerním hladem. Odolejte pokušení a místo chipsů si připravte rychlé plnohodnotné jídlo v podobě pár kousků sýra se zeleninou a pečivem nebo si nasypte trochu semínek na salát doplněný o zdroj výše uvedených bílkovin i sacharidů. Na Košík.cz můžete pro vaše zobání vybírat z široké nabídky značky Mr.Nutly, kde najdete i praktická velká znovuuzaviratelná balení ořechů, semínek či sušeného ovoce.

Patříte mezi lidi, kteří si jídlo bez masa nedovedou představit? Anebo se naopak snažíte jeho konzumaci omezit a hledat alternativy? Pravdou zůstává, že produkce masa je poměrně náročná na zdroje a zanechává za sebou velkou uhlíkovou stopu. Jak vykročit směrem k udržitelnosti úpravou jídelníčku?

Vliv našeho způsobu života na přírodu a planetu je téma, které ve společnosti už několik let rezonuje. Kritizován je zejména „západní“, konzumní styl, charakteristický zbytečným plýtváním a nadužíváním zdrojů. A palčivým problémem je také samotná produkce potravin. Každá potravina má totiž svou vlastní uhlíkovou stopu, tedy množství emisí, které se vyprodukují při výrobě, zpracování, likvidaci obalů i dopravě. Za jediný rok tak v rámci potravinového řetězce vznikne 13,7 bilionů tun CO₂. A na pomyslném čele nelichotivého žebříčku stojí právě maso.

Problematické hovězí

Uhlíková stopa potravin, a tedy i hovězího masa se tvoří už při záboru půdy, nutné k pastvě dobytka a pěstování krmiva. Krávy dále produkují významné množství metanu, který patří mezi nejvýznamnější uhlíkové plyny. A emise vylučují také továrny, kde se maso zpracovává. Nesmíme ale zapomenout na dopravu a skladování masa a emise vzniklé při likvidaci a zpracování odpadů. Výsledek milovníky steaků nepotěší – na 1 kg hovězího připadá 60 kg emisí skleníkových plynů. Pro srovnání – kilogram jablek s sebou nese necelý 1 kg emisí.

Masem to nekončí

Které potraviny kromě hovězího zatěžují naši planetu nejvíc? Druhá příčka patří jehněčímu a skopovému masu s 24 kg emisí a na třetí nalezneme sýr. Vepřové a drůbeží maso si vede lépe než hovězí, ovšem i tak mu patří přední místo v produkci emisí. „Poráží ho jen potraviny náročné na pěstování jako čokoláda a káva a také nechvalně proslulý palmový olej. Obecně můžeme říci, že rostlinné produkty mají 10-50× nižší množství emisí CO₂ než živočišné,“ říkáBohuslav Dvořák, specialista na vegetariánské a veganské výrobky z Košík.cz.

Oblíbená sója

Dá se produkce masa nějak nahradit? Většinu lidí napadne v první řadě sója, která si ovšem co do uhlíkové stopy s masem příliš nezadá. Její pěstování s sebou totiž nese velký problém odlesňování a významného záboru půdy. Pravdou ovšem zůstává, že tři čtvrtiny sóji se využívají jako krmivo a pouhá pětina slouží k produkci sójových výrobků, které dobře znají především vegetariáni či vegani.

Rostlinné alternativy

Velkou naději v oblasti snižování uhlíkové stopy a hledání alternativy k masu tak představují rostlinné náhražky. Světoznámá značka Beyond Meat dle svých údajů produkuje až o 90 % méně emisí než produkce klasického hovězího a výroba jednoho burgeru tak za sebou zanechá jen 0,68 kg CO₂. Pozadu nezůstávají ani další alternativy masa jako je například Naturli, které deklaruje snížení uhlíkové stopy až o 60 %.

„Tyto produkty obsahují srovnatelné množství bílkovin jako hovězí maso, a celá filozofie značky stojí na udržitelnosti a šetrném přístupu k planetě. Výrobky neobsahují lepek a nabízí plnohodnotnou alternativu ke klasickému hovězímu,“ doplňuje Bohuslav Dvořák, specialista na vegetariánské a veganské výrobky z Košík.cz.

Pokud chceme ulevit planetě a alespoň trochu snížit zátěž, kterou přináší náš životní styl, můžeme začít střídmostí. Není nutné přestat konzumovat maso, ale alespoň trochu ho omezit a zkusit jednu porci nahradit nějakou z dostupných alternativ. Je možné, že objevíte nové zajímavé chutě a kombinace, které si ve vašem jídelníčku vydobydou trvalé místo.

Bílá pšeničná, žitná celozrnná nebo raději bezlepková jáhlová? Pokud si nejste jisti, po jakém druhu mouky sáhnout, aby se vám chleba nebo koláč povedly na jedničku, nechte se inspirovat základním průvodcem světem mouk.

Bez mouky se v kuchyni obejdeme jen stěží – ať už pečeme domácí dezerty nebo kváskový chléb. A právě obliba domácího pečení spolu s trendem zdravějšího stravování přinesla na pulty českých obchodů obrovské množství typu mouk, ze kterých si vyberou i ti, kdo se stravují bezlepkově nebo mají jiná dietní omezení.

Bílá či celozrnná?

Obilné zrno pod svou slupkou skrývá vnitřní část a klíček. A zatímco v obalu nalezneme řadu vitamínů a minerálů, vnitřní část tvoří bílkovina (lepek) a škrob. Klasická bílá mouka se vyrábí z vnitřní části zrna, tudíž přichází o látky ukryté v obalu a klíčku, který ukrývá mimo jiné prospěšné nenasycené mastné kyseliny. Při výrobě celozrnné mouky se zpracovává celé zrno, a výsledný produkt není ochuzený o zdraví prospěšné látky.

„Pokud jsme si oblíbili celozrnnou mouku, která pro řadu lidí bývá i lépe stravitelná, je vhodné sáhnout v obchodě po bio variantě. Vzhledem k tomu, že se zrna zpracovávají celá, je důležité, aby neobsahovala pesticidy nebo zbytky hnojiv, využívaných v běžném zemědělství,“ říká Barbora Beranová, specialistka na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Od špaldy po žito

Asi každý z nás se zorientuje v klasice v podobě pšeničné hladké, polohrubé a hrubé mouky. Tím ale možnosti zdaleka nekončí. Velké oblibě se těší například špaldová mouka, která má velmi podobné vlastnosti jako pšeničná, ale obsahuje více minerálů a bílkovin. Svou lehce oříškovou chutí se hodí do buchet, koláčů, cukroví či palačinek.

Mezi klasické lepkové mouky patří také ovesná, ječná či žitná. Právě ta je považována za zdravější variantu pšeničné mouky, protože obsahuje méně lepku a více prospěšných látek. Hodí se do perníčků, domácího chleba a pečiva. Sama o sobě je velmi hutná, takže je lepší ji smíchat s nějakým dalším druhem mouky. V kynutých těstech pak využijeme podíl jednoho dílu světlé mouky na čtyři díly mouky žitné, aby těsto správně nakynulo.

„U celozrnných druhů a různých obilných variant je důležitá také kvalita namletí zrn. Ta pak ovlivňuje, jak se nám bude s těstem pracovat. V naší řadě Authentic proto ve spolupráci s Mlýnem Perner nabízíme mouky s vylepšenými pečicími vlastnostmi, se kterými se díky lepší pojivosti snáze pracuje,“ dodává Barbora Beranová, specialistka na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Bezlepkové nejen pro dietáře

Pryč jsou časy, kdy se lidé s bezlepkovou dietou museli spolehnout na velmi omezenou nabídku. Dnes už je na trhu bezlepkových mouk nepřeberné množství a řadu z nich využijeme v kuchyni, i když nedodržujeme žádnou dietu. Vždy musíme počítat s tím, že s absence lepku ovlivňuje vlastnosti těsta – trochu hůř se s ním pracuje a většinou je třeba mu dodat více tekutin.

Po jakých bezlepkových moukách sáhnout? Velmi populární je například pohanková, která pozitivně působí na trávení, má antioxidační účinky a obsahuje řadu vitaminů a minerálů. Hodí se do sladkých těst a skvělé jsou z ní například palačinky.

Pokud trpíte chudokrevností, zařaďte do jídelníčku jáhlovou mouku. Obsahuje vitaminy řady B, fosfor a další minerály a hodí se do sladké i slané kuchyně, třeba k zahuštění polévek.

Své pevné místo si v českých kuchyním vydobyla také mandlová mouka, která se svou oříškovou chutí hodí především na sladké pečení – co třeba domácí makronky? Mandlová mouka pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a obsahuje řadu vitaminů a minerálů.

Pokud při pečení a vaření rádi zkoušíte nové věci, můžete nahradit klasickou mouku také její rýžovou, kokosovou, kukuřičnou nebo třeba cizrnovou variantou. Možností je opravdu nespočet a mouky můžete vzájemně libovolně kombinovat.

Máme se bát mouky?

Bílá mouka se v posledních letech stala velkým strašákem a pro řadu zdravě se stravujících lidí i hlavním nepřítelem. Obavy z konzumace mouky ale nejsou na místě. Je pravdou, že klasická bílá varianta není nijak nutričně bohatá a jde spíše o „prázdné“ kalorie v našem jídelníčku, na druhou stranu přiměřená konzumace mouky při vyváženém stravování našemu tělu nijak neublíží. Rozhodující roli tak hraje především množství – mouka totiž není jen v pečivu, ale můžeme j nalézt i v těstovinách, ve formě zahušťovadel nebo jako součást hotových jídel. I u mouky tak platí – hlavně přiměřeně.

Krátkozrnná i kulatozrnná, bílá i černá. Vybrat správný druh rýže může být v široké nabídce obchodů někdy trochu problém. Pokud nechcete, aby vaše rizoto připomínalo sypkou klasiku ze školní jídelny s porcí nakládané řepy navíc, naučte se základní orientaci v druzích italské rýže.

Historie

Počátky pěstování rýže se v Itálii datují už do poloviny 15. století, kdy tuto plodinu z Arábie na Apeninský poloostrov dovezli pravděpodobně benátští kupci. A svůj podíl na rozšíření měl i slavný Leonardo da Vinci, který se podílel na tvorbě zavlažovacích kanálů. Dnes je Itálie největším evropským pěstitelem rýže a ročně jí vyprodukuje téměř 1,5 milionu tun. Největší pěstitelskou oblastí je Pádská nížina na severu Itálie, kde se rýže sklízí v období od dubna do října.

Není rýže jako rýže

Pokud si chcete dopřát pravé italské rizoto, vše stojí a padá s volbou rýže. Platí to koneckonců i pro další pokrmy, kde hraje rýže prim, ať už jsou slané nebo sladké. „Klasický balíček dlouhozrnné rýže už dnes v kuchyni rozhodně nemá univerzální použití. Při nákupu proto volíme podle konkrétního pokrmu, který chceme připravit – u italského rizota se bez správné rýže, která umí nasáknout tekutinu, neobejdeme,“ říká Barbora Beranová, specialistka na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Jaké druhy italské rýže potkáte v obchodech nejčastěji?

Arborio

Asi nejznámější a také nejpoužívanější druh rýže. Pěstuje se v Lombardii u města Arborio, podle kterého získala svůj název. Její zrna jsou spíše menší a kulatější a mají jasnou bílou perleťovou barvu.

Díky obsahu škrobu se arborio při vaření nelepí, zvládne však výborně absorbovat tekutinu i chuť dalších ingrediencí. Zrna jsou po uvaření lepkavá, ale zůstávají pevná na skus. Hodí se tak na klasické italské rizoto nebo sladkou mléčnou rýži.

Carnaroli

Královna mezi rýžemi se pěstuje na severu a severozápadě Itálie. Jsou pro ni typická delší a větší zrnka, než mají jiné odrůdy tohoto typu. Carnaroli patří mezi dražší rýže, protože její výnosy jsou nižší, ovšem vše vynahrazuje vysokou kvalitou.

V kuchyni se hodí k přípravě krémového italského rizota. Její výhodou je, že ji prakticky nelze rozvařit, což ocení nejen začínající kuchaři.

Vialone Nano

Mezi nejznámější a nejpoužívanější druh rýže patří i vianole nano. Tato středně jemná kulatá rýže vznikla křížením dvou odrůd a je pro ni charakteristická „perla“ ze škrobu uprostřed zrna. Rýže je velmi lahodná a bývá považována za tu nejkvalitnější.

Vialone Nano obsahuje hodně škrobu, po uvaření je středně tvrdá a krémovitá. V oblasti Veneto, kde je nejoblíbenější, se často používá k přípravě rizota z mořských plodů, protože skvěle vstřebá chuť vývaru i dalších surovin.

Jak vybírat

Rýži můžeme vybírat podle tvaru zrn – dlouhozrnnou, krátkozrnnou či kulatozrnnou, nejčastěji však sáhneme spíše po konkrétní odrůdě. Zatímco na rizoto zvolíme arborio či carnaroli, k ostřejším pokrmům jako přílohu naservírujeme spíše jasmínou rýži, která se hodí i na dezerty. V indických jídlech i jako příloha vynikne také oblíbená basmati rýže, typická svou oříškovou chutí.

„V posledních letech se na pulty obchodů dostávají také různé speciální druhy rýže, které mohou ozvláštnit klasické pokrmy – jde třeba o červenou či černou, indiánskou či divokou rýži. Oblíbené jsou i celozrnné, ještě snáze stravitelné varianty,“ dodává Barbora Beranová z Košík.cz

Farmářská zelenina, maso, jogurt, vejce… Někdy se zdá, že když výrobek není farmářský, jako by nebyl. Nenechte se ale občasným nadužíváním tohoto slova zmást – kvalitní výrobky z lokální zemědělské produkce opravdu stojí za to kupovat. Jak ale poznat, zda za produktem stojí poctivá práce a kvalitní suroviny a nejde jen o marketingový tah?

Není farma jako farma

Na rozdíl od označení bio, fairtrade a podobně není termín „farmářské“ v rámci potravinářského průmyslu nijak specifikován. Výrobcům tak nabízí doslova volné pole působnosti, a i proto se občas stane, že jako farmářské je označeno také maso či vejce z velkochovu.

„Český spotřebitel je někdy při nákupu doslova zavalen farmářskými, sedláckými a poctivými výrobky. Vzhledem k tomu, že k jejich užití není vymezen žádný legislativní rámec, je na místě obezřetnost. U farmářských výrobků víc než kde jinde platí, že prověřování je na místě, zvlášť pokud se s konkrétní značkou setkáváme poprvé,“ říká Kristýna Halouzková, manažerka privátní značky Authentic od Košík.cz. Právě Authentic nabízí ucelenou nabídku farmářských produktů, která prověřuje všechny dodavatele a u každého výrobku tak zákazník najde přesný původ i jméno farmáře.

Chceme-li se vydat cestou nákupu farmářských výrobků, měli bychom si sami ujasnit, co od nich čekáme. Většina z nás si představí menší až střední hospodářství, které zbytečně nenadužívá průmyslová hnojiva, snaží se pěstovat plodiny a chovat zvířata s respektem k přírodě a do svých produktů vkládá i něco „navíc“. Zároveň ale nemůžeme počítat s tím, že farmářské produkty budou automaticky bio – zde už platí přísná pravidla a certifikační procesy, jejichž plnění se odráží i v ceně výrobků. 

Kvalita i čerstvost

Farmářské výrobky by měly být pokud možno lokální. Tak jako si dříve lidé směňovali vypěstované produkty, i nyní je dobré preferovat výrobky, které vznikají blízko našeho domova. Farmářská tak mohou být vajíčka, která si pravidelně kupujeme od souseda, nebo maso ze statku z vedlejší vesnice. Původ potravin zde hraje zásadní roli, protože je zárukou kvality i čerstvosti.

„Každý samozřejmě nemá tu idylickou možnost nakupovat od farmáře z okolí. Poctivé a prověřené výrobky můžeme nakoupit i v obchodech nebo na internetu, kde si navíc lze snadno prověřit jejich původ. Drtivá většina lokálních producentů má webové stránky a profily na sociálních sítích, kde se můžeme dozvědět více o způsobu chovu, používání hnojiv a podobně,“ doplňuje Kristýna Halouzková z Košík.cz.

Farmářské=zdravější?

Mnoho spotřebitelů tíhne i vlivem marketingových hesel k přesvědčení, že farmářské výrobky jsou zdravější než ty z velkoprodukce. Ačkoliv zdravotní benefity nelze jednoduše stanovit, je pravdou, že opravdu farmářské výrobky jsou díky své kvalitě a zpracování chutnější, poctivější, a tedy i zdravější. Příkladem může být maso od krav, které se pasou většinu roku na louce a jsou poráženy co nejcitlivější metodou, vejce od slepic z volného venkovního výběhu nebo jogurty z mléka a kultur bez dochucovadel, ztužovadel a umělých sladidel.

Podpora lokální produkce

Významným plusem toho, že se rozhodneme kupovat farmářské výrobky, je také podpora malých a středních výrobců. V době, kdy se k nám dováží výrobky z druhé strany zeměkoule a neustále se tak zvyšuje zatížení planety, je příjemné trochu za sebe snížit uhlíkovou stopu a pomoci lokálním producentům. Na Košík.cz si tak pod značkou Authentic můžete nakoupit třeba krůtí maso z farmy pana Karase z Rychvaldu, vajíčka z mobilního kurníku nebo pravé znojemské okurky, jejichž tradici Košík vzkřísil ve spolupráci s místními pěstiteli a výrobci.

Korejský zázrak jménem kimchi vtrhl do českých kuchyní teprve nedávno, ale rychle si získal velkou popularitu. Kombinace kvašeného zelí a další zeleniny totiž nabízí nespočet variací a možností konzumace i úprav. Kromě toho, že s kimchi zazáříte v kuchyni, prospěje také vašemu zažívání. Ačkoliv prospěšnost fermentovaných potravin byla známá už našim předkům, obnovit zašlou slávu kvašení se naplno podařilo právě až kimchi.

Seznamte se s kimchi

První zmínky o kimchi se objevily už před 3 000 let, svou dnešní podobu však získalo až s příchodem chilli do Asie v 17. století. Kimchi je dnes tradičním korejským národním jídlem – každý Korejec ho ročně zkonzumuje kolem 30 kg a na jídelníčku se objevuje každý den. O jeho popularitě svědčí i fakt, že se v roce 2008 dokonce proletělo s korejskou posádkou do vesmíru.

Základ kimchi tvoří nakládaná zelenina jako pekingské zelí, mrkev, jarní cibulka či ředkev. To vše doplňují chilli vločky goču, zázvorem a sójovou či rybí omáčkou. Variací na kimchi ovšem najdete na světě – a především v Koreji – nespočet. Recepty se liší v každé rodině a dle tradice se předávají jako poklad z tchyně na snachu.

Fermentace pod lupou

Co si představit pod pojmem fermentace? Jde o proces přeměny organických látek pomocí mikroorganismů v podobě bakterií a kvasinek ze složitějších na jednodušší, snáz stravitelné. Tento odvěký způsob konzervace potravin chrání jídlo před rozkladem a dodává mu přirozenou „trvanlivost“. Možná sami víte, že naložené okurky zvládnou bez úhony ve sklepě přečkat i dlouhé roky.

Pravidelná konzumace fermentovaných jídel a potravin má na náš organismus blahodárné účinky. Patří to i pro kimchi, které časopis Health zařadil mezi 10 nejzdravějších jídel světa. Hlavním benefitem je pozitivní vliv na zažívání a střevní mikroflóru i celkovou stravitelnost potravy. Fermentované pokrmy jako kimchi posilují náš imunitní systém, působí antibakteriálně a mohou dokonce zmírňovat alergické projevy. „Fermentace je znovuobjevený trend, který se netýká jen potravin. Velkou oblibu si získávají také fermentované nápoje, třeba v podobě cideru či kombuchy. Naši zákazníci mají zájem hlavně ty od menších českých výrobců, jako je například Prime MAGU,“ dodává Bohuslav Dvořák, specialista na potraviny z kategorie zdraví a životní styl na Košík.cz.

Kimchi je nízkokalorické, díky vysokému obsahu vlákniny nás však spolehlivě zasytí a zažene pocit hladu. Tělu dodá řadu minerálních látek jako železo či selen a také vitaminy A, B a C. Obsahuje probiotika, esenciální aminokyseliny a antioxidanty, které chrání organismus před účinky volných radikálů. Snižuje hladinu cholesterolu, působí jako prevence kardiovaskulárních onemocnění a snižuje hladinu cukru v krvi.

Jak na vlastní kimchi

Chcete se pustit do výroby kimchi? Není to nic složitého. Nakrájenou zeleninu jednoduše smícháte s chilli vločkami, naložíte do sklenic a necháte uzavřené kvasit. Nejdřív dva dny při pokojové teplotě, poté 10-14 dnů v lednici. Pokud si na kvašení sami netroufáte nebo prostě nemáte čas a potřebujete kimchi hned, zkuste některého z lokálních výrobců. „Kimchi si získalo velkou popularitu a na trhu je dostupná řada výrobků od českých producentů, díky kterým můžeme nakoupit kimchi vyrobené z lokálních surovin. Vždy je třeba si pohlídat složení – kimchi je živý produkt, který při správném výrobním postupu není nutné konzervovat, dochucovat či přidávat další látky,“ doplňuje Bohuslav Dvořák, specialista na potraviny z kategorie zdraví a životní styl na  z Košík.cz.

Co s kimchi v kuchyni

Kimchi můžete v kuchyni využít na nespočet způsobů. Vychutnejte si ho samotné, jako originální předkrm i přílohu nebo v salátu. Vynikne jako součást dušených jídel či polévek, zazáří jako zdravá příloha ke grilovanému masu. Velkou oblibu nejen u milovníků asijských jídel si získaly také sendviče či burgery doplněné pořádnou vrstvou kimchi. A pozor – pokud máte za sebou náročný víkend, kimchi vám poslouží jako skvělý „vyprošťovák“.

Základní poučka napoví, že k rybímu masu se hodí především bílá vína. Jak ale vybrat správnou odrůdu? Každá ryba má své specifické vlastnosti, kterým musíme volbu vína přizpůsobit. Neklesejte na mysli, pomocí základních rad to zvládnete i bez sommeliérského kurzu.

Ryba jako lék

Rybí maso by na našem stole rozhodně nemělo chybět, protože jeho konzumace má pozitivní vliv na zdraví a správnou funkci kardiovaskulárního systému. Nalezneme v něm například vitaminy A a D, jód, selen, fosfor či zinek. Hlavním benefitem rybího masa je obsah omega-3 mastných kyselin, které pomáhají snižovat hladinu krevního tlaku i tuku, ale blahodárně působí také na pokožku, nehty a vlasy. Zároveň nám jejich příjem zajistí lepší spánek a dobře fungující nervovou soustavu. I proto bychom kvalitní rybu měli zařadit na jídelníček alespoň dvakrát týdně – třeba doplněné sklenkou kvalitního vína.

Čerstvost je základ

Pokud chceme vybrat dobré víno, pečlivě sledujeme etiketu, případně nakupujeme od prověřeného vinaře. Podobný přístup by měl platit i u ryb. Jestliže si chceme na masu pochutnat a zároveň mít jistotu, že ryba je opravdu čerstvá, nakupujeme u prověřených dodavatelů. „Každá ryba by měla mít jasně označenou zemi původu, oblast odlovu i typ produkce, ze které pochází. Rozdíl v chuti u ryby z certifikované farmy či divokého chovu na straně jedné a konvenčního rybolovu na straně druhé je obrovský, a zákazníci kladou na původ ryb stále větší důraz,“ dodává Tomáš Balent, expert na maso a ryby v Košík.cz a garant značky Fish&Fresh.

Od bílého po červené

Abychom se v párování ryb s vínem lépe zorientovali, pomůže nám základní rozdělení ryb do čtyř skupin podle textury masa a chuti.

V první najdeme nízkotučné ryby s velmi jemnou texturou, jako je například okoun, mořský vlk nebo tilápie. Hodí se k nim především svěží bílá vína, která dobře podtrhnou jemnou chuť masa. Zkusit můžete třeba Veltlínské zelené nebo šumivé víno Cava.

Druhá skupina patří rybám se středně pevným masem, jako jsou pstruh, mořský ďas nebo oblíbená treska. Mají už trochu výraznější chuť, proto k nim můžeme zvolit aromatičtější vína – třeba Rulandské šedé, Savignon Blanc nebo suchý Riesling.

Ryby s pevným masem a výraznou chutí – typicky losos, tuňák, makrela či mečoun – se nebojíme doplnit bílými víny s výraznou chutí a vůní, sáhnout ale můžeme i po růžových či červených odrůdách. Vynikne k nim například Chardonnay zrající na barikových sudech, Rulandské modré či Dornfelder.

Poslední kategorie je vyhrazena rybám s velmi výraznou chutí po mořské vodě, jako jsou sardinky, sledi či ančovičky. K nim klidně zvolte šampaňské, šumivou Cavu, případně suchý Riesling nebo suché růžové víno.

Rozhoduje i úprava

Kromě základního rozdělení podle textury masa a jeho chuti hraje při párování s vínem roli také samotná úprava ryby. Jemné dochucení bylinkami dobře doplní vína s bylinným a květinovým aroma jako Sauvignon Blanc. Doplníme-li rybu sladkou či sladkokyselou omáčkou, volíme k ní víno, které je ještě sladší. I proto klidně sáhněte po růžovém vínu – platí, že čím tmavší je omáčka, tím by mělo být tmavší rosé.

Pikantní úpravy ryb si zaslouží kořenitá vína, jako je Riesling či Veltlínské zelené. A pokud se chystáte rybu grilovat nebo smažit, sáhněte po vyzrálém bílém vínu, bát se ale nemusíte ani lehčího červeného, třeba v podobě Tramínu.

Každý z nás ve své domácnosti ročně vyplýtvá zhruba 25 kilogramů potravin. Většinu tvoří zbytky ovoce a zeleniny, často ale vyhazujeme i staré pečivo, mléčné výrobky a maso. A ačkoliv se v nakládání s potravinami „lepšíme“, stále jde o velké množství jídla, které mnohdy končí v odpadcích zbytečně. Než zamíříte s dalším zbytkem do koše, zkuste ho ještě zužitkovat!

Slupky jako chipsy

Slupky z jablek nebo kořenové zeleniny často končí v kompostu, i když nabízejí široké možnosti využití. Z ovocných slupek od jablek či hrušek můžete vyluhováním vyrobit čaj, výbornou domácí limonádu nebo ovocný ocet. Zeleninové vám zase poslouží jako skvělý základ pro domácí vývar bez přídavku zbytečných „éček“. A jestli si občas rádi zamlsáte, zkuste to zdravěji a vyrobte si vlastní chipsy. Zeleninové slupky smíchejte s olejem, solí a kořením dle chuti a upečte je v troubě.

„Ovocné i zeleninové slupky jsou plné vitamínů, ovšem musíme dávat pozor na to, jaké ovoce kupujeme. Ideální je lokální produkce, jablka od místního zemědělce nebo nejlépe z ekologické produkce, kde si můžeme být jisti, že slupky nebudou obsahovat zbytky pesticidů,“ doplňuje Jaroslav Neuman, specialista na ovoce a zeleninu z Košík.cz.

Ani kousek nazmar

Vyhazujete okrojené listy a košťály z brokolice nebo květáku? Ochuzujete se o velkou dávku vitaminu C, B, draslíku a hořčíku. Zkuste košťál nakrájet na nudličky, které můžete přikusovat s dipem jako zdravou svačinku – když nakrájíte více druhů zeleniny, bude určitě chutnat i dětem. Zbytky brokolice a květáku skvěle poslouží také k zahuštění polévek a omáček, případně je můžete zmrazit, a až jich bude větší množství, využít je do domácího zeleninového vývaru.

Bylinky na mnoho způsobů

Co s bylinkami, které už nepotřebujete? Okrájené stonky nevyhazujte – využijte je třeba k dochucení masových pokrmů, do nádivek či omáček. Vyrobit si můžete také výbornou domácí bylinkovou sůl. Stačí zbylé stonky rozmixovat v robotu se solí a naplnit menší skleničky. Sůl působí jako konzervant, díky kterému vám směs vydrží v ledničce i několik měsíců. 

Neplýtvejte ovocem

Při nákupu se špatně odhaduje, kolik ovoce doma sníme. A právě nevyužité nebo lehce otlučené ovoce pak končí v koši nejčastěji. Ze zbytků si přitom můžete udělat třeba domácí kompot, kde využijete přebytečné hrušky i jablka, která už se jinam nehodí. Rozvařené kousky ovoce skvěle ozdobí také snídaňovou kaši.

Mixujte a odšťavňujte

Nejjednodušší cestou, jak efektivně zužitkovat zbytky ovoce a zeleniny, jsou smoothie a šťávy. Pokud se rozhodnete pro odšťavnění, můžete pevné zbytky z přístroje v podobě dužniny zpracovat do salátů, polévek, přidat do ranního müsli nebo raw tyčinek, které se hodí jako zdravá svačinka. Jestliže preferujete vydatné smoothie, nebojte se vyzkoušet různé kombinace ovoce a zbytků zeleniny.

Přírodní úklid

Přebytečné ovoce nevyužijete jen k jídlu. Zbylá polovina citronu osvěží vaši ledničku a zlikviduje nepříjemné pachy, poslouží ale i k přírodnímu čištění skvrn. Banánové slupky zase můžete usušit a použít k účinnému hnojení pokojových rostlin. Tipů, jak eliminovat množství odpadu, je mnoho, a začít se dá po drobných krůčcích. Pomocníkem proti plýtvání mohou být i různé vychytávky k ukládání potravin. „Trendem jsou například obaly z včelího vosku, které pomohou udržet ovoce, zeleninu, ale i pečivo mnohem déle čerstvé. Rozkrojenou zeleninu tak nemusíme už po pár dnech vyhazovat a chleba nám nezplesniví, a tím výrazně omezíme zbytečné vyhazování jídla,“ doplňuje Neuman.