Vyznat se v široké nabídce olejů na trhu není vůbec jednoduché. Nevhodně zvolený olej přitom nemá vliv jen na chuť výsledného pokrmu, ale může ovlivnit naše zdraví, a to jak pozitivně, tak i negativně. Na co dát pozor, když vybíráme olej do salátu nebo na smažení?

Seznamte se s bodem zakouření

Zní to trochu tajuplně, ale u olejů se vám trocha teorie a čísel bude hodit. Bod zakouření totiž udává teplotu, při které olej přestává být stabilní. Laicky to znamená, že se tzv. přepaluje, ničí se v něm všechny prospěšné látky, a naopak se začínají uvolňovat karcinogenní škodliviny. Oleje, které mají nízký bod zakouření, byste neměli používat v teplé kuchyni. Obecně platí, že vyšší teploty (při smažení cca 200 °C) lépe snáší rafinované oleje. Teplotní stálost s sebou ovšem nese nevýhodu v podobě nižšího obsahu vitaminů a minerálů. Oproti tomu za studena lisované nerafinované oleje vašemu organismu prospějí, ovšem vyšším teplotám byste je vystavovat neměli. Platí to i pro máslo, které se začíná pálit už při velmi nízkých teplotách a na smažení je lepší použít alternativu v podobě přepuštěného másla, tzv. ghí.

Na pánev patří teplotně stabilní oleje

Chystáte se smažit řízky k nedělnímu obědu nebo jste vytáhli wok a chcete se pustit do asijské kuchyně? Vyberte takový olej, který se na pánvi nezačne přepalovat už za nízkých teplot. Dobrou volbou je řepkový olej, který zvládne velmi vysoké teploty až 240°, a navíc obsahuje organismu prospěšné omega 3 mastné kyseliny. Velmi oblíbený je i slunečnicový olej, ten ale oproti řepkovému obsahuje méně mononenasycených mastných kyselin, a především není tak teplotně stabilní. „Pokud chceme na slunečnicovém oleji smažit, měli bychom věnovat pozornost etiketě a koupit takový, který je určen specificky na smažení a nebude se tedy přepalovat,“ dodává Tomáš Hlatký, nákupčí trvanlivého zboží z online supermarketu Košík.cz.

Nebojte se alternativ a novinek

Méně obvyklé druhy olejů zažívají v posledních letech boom nejen v koupelně, ale i v kuchyni. Platí to třeba pro vyhledávaný kokosový olej, který je za pokojové teploty tuhý a rozpustí se až vlivem tepla. Má velmi univerzální využití jak v teplé, tak i ve studené kuchyni a jeho rafinovaná verze se hodí i na smažení, protože snese velmi vysoké teploty. Kokosový olej mnozí řadí dokonce mezi tzv. superpotraviny – pozitivně totiž působí pleť, vlasy, zuby, a dokonce zpomaluje stárnutí. Pokud chcete co nejkvalitnější kokosový olej, sáhněte po bio panenské variantě lisované za studena.

Ozvláštněte chuť letních salátů

Oleje, které vám prokáží skvělou službu při smažení, v salátech už tolik nezazáří. Ve studené kuchyni totiž obzvlášť vynikne chuť oleje a je vhodné zvolit takový, který doplní, ale nepřebije ostatní suroviny. Zeleninové i ovocné saláty můžete zakápnout extra panenským olivovým olejem, skvělý je i lněný nebo dýňový, z nichž připravíte i chutné zálivky a dresinky. Oleje s jemnými oříškovými tóny, jako je třeba sezamový, zase vyniknou především v asijské kuchyni.

Pozor na skladování

Většina olejů není nijak náročná na skladování, přesto byste měli dodržovat základní pravidla, aby olej vydržel, nežluknul a nezkazil se. Koneckonců na zahraničních dovolených v jižních zemích uvidíte například olivový olej skladovat v tmavých nádobách, které nepropustí světlo. „Oleje skladujeme na suchém a tmavém místě. Lednička není vhodná, protože vlivem nízkých teplot se olej může zakalit. Jakékoliv teplotní výkyvy a nesprávné skladování zkracují trvanlivost oleje a snižují i obsah zdraví prospěšných látek,“ uzavírá Hlatký.

Letošní grilovací sezona se blíží. Až vytáhnete a očistíte gril, přijde čas také na oprášení osvědčených receptů, vymýšlení nových variací a hledání toho správného kusu masa na gril. Dobře zvolené maso totiž dokáže udělat z obyčejného grilování gurmánský zážitek. Jak se v široké nabídce vyznat a která masa jsou sázkou na jistotu i pro začátečníky?

Hovězí na steak i burger

Kdo by nemiloval šťavnatý steak servírovaný rovnou z grilu? Hovězí maso nás ovšem může při grilování potrápit a pokud sáhneme po nesprávném, může se stát, že vyhodíme několik set oknem. Maso by v první řadě mělo být dobře uzrálé a také prorostlé – právě tuk mu při grilování dodá šťavnatost. Výborný steak si ugrilujete z nízkého roštěnce, hodí se ale i vysoký roštěnec, svíčková nebo květová špička. “Obecně lze grilovat víceméně jakoukoliv část hovězího – pokud ale nebude maso dostatečně vyzrálé a čerstvé, od grilovací katastrofy vás nic nezachrání,” upozorňuje Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Patříte spíše k milovníkům poctivých burgerů? Chcete-li mít jistotu, že je mleté maso opravdu kvalitní, vybírejte od prověřených dodavatelů nebo si ho ještě lépe umelte sami. Zvolte takové maso, které obsahuje dostatečné množství tuku, ideálně alespoň 20 %. Hodí se třeba přední hovězí z krku, které dodá burgeru šťavnatou chuť a na grilu se nevysuší. Pozor, nikdy nepoužívejte zmrazené maso, burger by špatně držel tvar a zmrazení by se odrazilo i v jeho chuti.

Vepřové na kotletu i žebírka

Vepřové maso je cenově příznivější než hovězí, chuťově se mu přitom směle vyrovná. Ne nadarmo je nejoblíbenějším masem, které v létě končí na grilu. Výhodou vepřového masa je navíc to, že nemusíte řešit jeho vyzrálost. Různých chuťových variací pak dosáhnete obměnou grilovacích marinád a samozřejmě volbou příloh. Jaký druh vepřového zvolit? „Při výběru nikdy nešlápnete vedle s krkovicí, která bude díky vyššímu obsahu tuku po grilování krásně šťavnatá. Ugrilovat si ale můžete také vepřovou kotletu, a to jak s kostí, tak bez. Žádná grilovací party se ovšem neobejde bez vepřových žebírek. Vyberte vždy taková, která na sobě mají hodně masa (tzv. vysoká žebra), a budete tak mít jistotu, že na nich i po grilování bude dostatek výborného a od kosti odpadávajícího křehkého masa,“ radí Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Pokud si chcete dopřát něco opravdu speciálního, zkuste ugrilovat vepřový bůček. Jednak vás jeho nákup cenově nezruinuje, jednak jde o vynikající lahůdku, která už si našla místo i na českých grilovačkách.

Drůbeží nemusí být suché

Drůbeží maso je vyhledávané pro svou libovost a malé množství tuku. Připravíte ho velmi jednoduše a rychle a když budete postupovat správně, nebude vysušené, ale naopak chutné a šťavnaté. Drůbež je na grilu velmi variabilní. Grilovat můžete celé kuře, ale i čtvrtky, prsa či stehna. Hitem vašeho grilování pak budou bezesporu křupavá kuřecí křídla, kterým dodá šmrnc třeba medová marináda nebo chutná BBQ omáčka.

Grilovat lze nejen kuřecí, ale také ostatní druhy drůbeže. Výborná jsou třeba husí či kachní prsa. Skvělým druhem masa na grilování je krůtí. Toto maso je pevné, přitom šťavnaté a jemné. Na grilu nejčastěji připravujeme krůtí prsa, případně celé stehno. Klíčový je stejně jako u ostatních druhů masa jeho původ a čerstvost. „Krůtí maso je z výživového hlediska považováno za nejlepší druh drůbežího masa. Obrovskou roli ale hraje jeho původ. Pokud chceme opravdu chutné maso, měli bychom zvolit krůtí od dodavatele, který chová drůbež v přirozeném prostředí, nevystavuje ji zbytečnému stresu a krmí kvalitním krmivem. To vše se totiž v chuti odrazí, a i proto jsme ve spolupráci s českými farmáři vytvořili značku Authentic, která nabízí pouze maso s ověřeným původem,“ upozorňuje Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Nebojte se netradičních mas

Proč se omezovat jen na běžné druhy mas? Zkuste si letošní grilování zpestřit i masem, které se na talíři zase tak často neobjevuje. Skvělým příkladem je třeba jehněčí kýta nebo kotletky, po kterých se u grilu jen zapráší. Na grilovací menu stále častěji zavítá i zvěřina, které se vůbec nemusíte bát a která vás mile překvapí svou výraznou chutí. Připravit si můžete třeba srnčí, kančí či dančí maso v marinádě z divokého koření, sáhnout můžete i po bažantovi, který ale má tendenci se vysoušet. Maso by vždy mělo být správně odleželé a vy byste si měli být jisti jeho původem a zdravotní nezávadností– vyhněte se proto všem podezřelým a neověřeným nabídkám, které se občas na internetu objeví. Pozor, mezi zvěřinu se řadí také klokaní maso, které se v nabídce obchodů objevuje poměrně často a připravit si z něj můžete třeba steak nebo špízy. Nabídku lehce exotických mas pak završí pštrosí maso, které je velmi zdravé, bez problémů ho seženete i od českých chovatelů a na grilu vás potěší výbornou jemnou chutí.

Jak dlouho grilovat?

Nezbytným pomocníkem při grilování vám bude teploměr, kterým můžete měřit teplotu uvnitř pokrmů. Nestane se vám tak, že kuřecí bude uvnitř syrové nebo že naopak přepečete drahé vyzrálé hovězí. U každého masa si pohlídejte také teplotu grilu, dobu pečení a to, zda je nutné maso otáčet. Pokud budete grilovat často, pravděpodobně budete mít za chvíli všechny stupně a minuty v hlavě, v opačném případě je ale nejjednodušší řídit se návodem, který jste pravděpodobně získali spolu s vaším grilem. S tabulkou teplot a mobilem po ruce se nemusíte vůbec cítit trapně – čas si při grilování stopují i profíci!

Patříte k lidem, kteří mají neustále po ruce lahev s vodou? Nebo si naopak někdy až během odpoledne uvědomíte, že jste za den vypili jen ranní kávu?

Pro správné fungování našeho organismu je příjem tekutin nezbytný. Ovšem není pití, jako pití a občas je dobré si zrekapitulovat, jakým nápojům se raději vyhnout a jak by měl správný pitný režim vypadat.

Kolik vypít?

Kolik tekutin bychom za den měli vypít? Jednoznačná a univerzální odpověď neexistuje, odvíjí se od hmotnosti, věku, ale i našeho zdravotního stavu nebo tělesné zátěže. Obecně můžeme říci, že za den bychom měli přijmout 2-3 litry tekutin, ideálně v podobě čisté vody, neslazených nápojů, ovocných či zeleninových šťáv a samozřejmě tekutin z jídla. Pokud pijeme nedostatečně, na našem organismu se to projeví únavou, bolestí hlavy, kolísáním tlaku nebo třeba sušší pokožkou. Nebezpečný ale může být opačný extrém – přílišný příjem tekutin ve snaze dodržet pitný režim. Přetěžujeme tím totiž ledviny, z těla se vylučuje příliš mnoho minerálů a může dojít k otravě a v krajním případě selhání organismu. I u přísunu tekutin proto platí, všeho s mírou. 

Je libo vodu, nebo čaj?

Ideálním prostředkem na dodržování pitného režimu je obyčejná voda. Nejste ji schopni do sebe dostat? Zkuste přidat pár kapek citronu nebo si ji naředit přírodní ovocnou šťávou. Postupně můžete poměr upravovat a množství džusu ubírat. „Pitný režim můžeme doplnit i pomocí jemně mineralizovaných vod, které umí našemu tělu dodat chybějící minerály, jako třeba hořčík. Tekutiny dobře doplní také slabý zelený, bylinkový nebo ovocný čaj. Milovníci černého čaje nebo kávy by si naopak měli dát pozor na dehydrataci, kterou mohou tyto nápoje svým obsahem kofeinu způsobovat. Oblíbený ranní šálek kávy bychom proto neměli do pitného režimu vůbec počítat,” říká Petr Souček, nákupčí nápojů online supermarketu Košík.cz a doplňuje: „To ovšem neznamená, že bychom měli přestat pít kávu. Sice přirozeně urychluje proces močopudnosti a dehydruje, což s sebou přináší pocit žízně a potřebu doplnit vodu. V rozumné a kontrolované míře tak může příznivě podporovat dostatečný přísun tekutin.” 

Džusy a šťávy omezte

Různé ovocné šťávy působí na první pohled zdravě – jsou přece z ovoce. Obsahují ale množství přírodních cukrů a někdy jsou doplněné i umělými sladidly či aromaty. Pokud si chcete dopřát jednou za čas džus, pečlivě sledujte složení a volte čerstvě lisované šťávy nebo kombinujte ovoce se zeleninou. Výrazně omezit byste měli limonády plné umělých sladidel – zkuste je nahradit těmi, které perlí, ale obsahují přírodní šťávu třeba v podobě moštu.

Alkohol a energetické nápoje s mírou

Sycené vody by měly být spíše příležitostným zpestřením a neměly bychom je pít pravidelně. „Nadměrně sycené vody mohou způsobovat pocit plynatosti, dráždit žaludek a při nadměrné konzumaci zatěžovat ledviny. Vybírejte si proto raději jemně sycené vody a pijte je jen občas. Stejně jako u čajů nebo minerálek i zde platí, že je vhodné tekutiny střídat a nepít jeden druh dlouhodobě,“ doplňuje Petr Souček.

Opravdu výjimečně byste pak měli pít energetické a kolové nápoje, které obsahují stimulační látky, nejčastěji v podobě kofeinu. Umí nabudit náš organismus, ale dlouhodobě může nadměrná konzumace kofeinu způsobit nespavost, nervozitu i úzkost a poškodit orgány. Samostatnou kapitolou je alkohol, který významně dehydratuje a vytváří nadměrnou zátěž na naše ledviny.

Jak pít pravidelně

Pokud si večer vzpomenete, že jste přes den vypili málo, není dobré to nárazově dohánět. Správný pitný režim totiž vyžaduje pravidelnost. Pocit žízně už signalizuje, že jsme příjem tekutin podcenili, ale nárazovým vypitím dvou litrů vody našemu tělu příliš neprospějeme. Pokuste si proto vytvořit nový zdravý návyk a pijte malé doušky v průběhu celého dne. N Začněte už po probuzení, kdy sklenice vody s citronem správně nastartuje náš organismus na celý den.

Zodpovědně vůči přírodě

Chcete dodržovat zodpovědně pitný režim, ale příčí se vám kupovat pořád nové PET lahve? Není divu, obaly od nápojů tvoří velkou část námi vyprodukovaného odpadu. Klasická plechovka se v přírodě bude rozkládat 15 let, plastová láhev nebo kartonový obal v podobě tetra-paku s alobalovou vrstvou dokonce 100 let a sklo je víceméně nezničitelné. Jak spotřebu plastů, a celkově obalů omezit? Pořiďte si na pití lahve z nezávadných materiálů, které můžete používat opakovaně. Pokud raději volíte klasický plast nebo plech, sáhněte po vratných obalech, jaké nabízí třeba Košík.cz ve spolupráci se společností Mattoni. Můžete si koupit jak zálohovanou plastovou lahev, tak i plechovku. Po vypití ji jednoduše vrátíte kurýrovi, a tím i zpět do oběhu. Pitný režim se vám hned bude dodržovat mnohem lépe.

V recyklaci odpadů se Češi rok od roku lepší, pomyslnou Achillovou patou však zůstává bioodpad z domácností. V roce 2019 jsme kompostovali jen necelý 1 milion tun odpadu z celkového množství 37 milionů tun a poměrně velká část kompostovatelného odpadu stále zbytečně končí v koši. Udělejte si s námi jasno v tom, co vše můžeme kompostovat a jak případně zbytky z domácnosti dále využít. 

Jako bioodpad můžeme zjednodušeně označit všechny organické zbytky neboli odpad z domácnosti, který je rozložitelný. Většinu z nás asi napadnou především různé slupky a okrájené části ovoce a zeleniny nebo zvadlé květiny, patří sem ale také třeba posekaná tráva nebo plevel, listí a drobné větvičky ze zahrady. V kompostu najdou své místo také skořápky od vajec, čajové sáčky a kávové sedliny. Všechny tyto věci se výborně rozloží, vrátí se jako výživný humus zpět do přírody a vám na zahrádce pomohou třeba vypěstovat kvalitní úrodu.

Co do kompostu nedávat?

Ačkoliv kompost si dokáže poradit téměř s jakýmkoliv organickým odpadem, některé věci do něj přesto nepatří. Rozhodně byste do něj neměli přidávat zbytky masa a kosti, oleje, chemicky ošetřené materiály, zbytky vařených jídel a jakkoliv napadené rostliny. Nedoporučuje se vyhazovat také slupky z tropického ovoce a listí z ořešáku, které se velmi dlouho rozkládá a naruší kompostovací proces. Do kompostu samozřejmě nepatří odpady jako plast či kovy, dětské pleny, nebezpečné látky a zbytky chemikálií. Pokud si nejste jisti, pátrejte po obalu nebo hledejte na internetu. „Technologie se neustále vylepšují a výrobci se snaží nabízet zboží, které je recyklovatelné nebo rychle rozložitelné. Platí to třeba u často odsuzovaných kapslí do kávovaru, které už dnes lze zakoupit v plně kompostovatelné variantě,“ doplňuje Jaroslav Neuman, nákupčí ovoce a zeleniny online supermarketu Košík.cz

Kam s ním?

Bioodpad by rozhodně neměl končit mezi komunálním odpadem. Stejně tak, jako třídíme plasty, papír či kov, by v domácnosti neměla chybět ani nádoba na kompostovatelné zbytky. Na trhu jich najdete nepřeberné množství, základem by však měly být vhodně umístěné větrací otvory – bioodpad je „živá“ hmota, která pracuje a rozkládá se. Nádoba nemusí být velká, protože je třeba ji vynášet častěji než pytel s plasty. Dovnitř můžete vložit kompostovatelné sáčky vyrobené z biodegredabilního plastu, které můžete bezpečně vyhodit společně s odpadem. 

Nevyhazujte slupky zbytečně

Je vám někdy líto vyhazovat dobré ovocné slupky plné vitamínů? Hruškové či jablečné slupky zalijte horkou vodou, přidejte libovolné koření či bylinky a výborný čaj je hotový. V létě vyzkoušejte vychlazenou variantu v podobě zdravé domácí limonády nebo si vylouhujte vlastní ovocný ocet. Zeleninové zbytky vám poslouží jako základ pro domácí zeleninový vývar, který si vychutnáte samotný nebo ho využijete jako základ do polévek. A jestliže si chcete dopřát odlehčené mlsání, vyrobte si ze zeleninových slupek vlastní chipsy. Potřebovat budete jen olej, sůl a koření podle chuti, které smícháte se slupkami z brambor, mrkve či řepy a upečete v troubě. „Slupky jsou nabité vitamíny a dalšími prospěšnými látkami, vždy bychom však měli zužitkovat jen ty, které nejsou chemicky ošetřené. Ideální je ovoce a zelenina z bio produkce nebo taková, jejímž původem jsme si jisti – třeba od nejbližšího lokálního zemědělce,“ doplňuje Jaroslav Neuman.

Zbytky využijete doma i na zahrádce

Slupky z exotického ovoce sice na kompost nepatří, v domácnosti je ale můžete skvěle využít. Banánové slupky obsahují draslík a fosfor a poslouží vám jako výborné hnojivo – udělejte z nich výluh, kterým můžete zalévat květiny, nebo je usušte, nadrťte a přidejte přímo k rostlinám. Okrojky a zbytky z citrusů vložte do ledničky, kde pomohou pohltit pachy, nebo je využijte při úklidu k čištění skvrn. Vaječné skořápky zase povolejte jako účinnou zbraň proti slimákům. Stačí je nadrtit, posypat záhonek a znemožnit tak škůdcům snadný pohyb mezi opečovávanou zeleninou a květinami. Jestliže na zahradě bojujete s nájezdy mravenců, usušte kávovou sedlinu a nasypejte ji jako odpuzovač kolem ovocných stromů. 

Jaký kompostér vybrat?

Pokud bydlíte v domku se zahradou, je kompostování poměrně jednoduché. Můžete si zbudovat vlastní kompost podle velikosti vašeho pozemku a množství bioodpadu, který vyprodukujete. Už jen posekaná tráva totiž zabere hodně místa, proto velikost kompostéru důkladně zvažte. V bytě je kompostování o fous komplikovanější. Fanoušci kompostování mohou vyzkoušet vermikompostér, který díky kompaktním rozměrům můžete mít – spolu s várkou kalifornských žížal – i v malém bytě. Pokud žížalám nefandíte, musíte využít nádoby či kontejnery na bioodpad, které vám poskytne obec. Trendem posledních let jsou pak komunitní kompostéry, na nichž se podílí třeba vícero rodin, škola, zahrádkářská kolonie nebo jiná lokální komunita. Myšlenka je i u nich jasná – kompostovat maximum zbytků z domácnosti a využívat získaný kompost co nejblíže místu jeho vzniku.

Milujete steaky, ale zatím jste si netroufli je připravit doma? Není se čeho bát – když budete dodržovat základní pravidla, povede se vám steak jako ze špičkové restaurace. . Jak na přípravu skvělého steaku radí Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Základním kamenem úspěchu je výběr kvalitního hovězího masa. Sáhněte ideálně po masu lokálního původu, které neputovalo přes půl zeměkoule a kde si jste jisti kvalitním zpracováním a čerstvostí. Konkrétní typ vybírejte i s ohledem na své chuťové preference, maso by však mělo být mramorované s dostatkem tuku, aby byl steak šťavnatý a maximálně chutný. Na steak se hodí vysoký roštěnec, kýta i hovězí pupek.

Příprava steaku je jednoduchá, jen je třeba dodržet postup a neulehčovat si práci přeskočením kroků, které se vám nemusí zdát podstatné. Maso vyndejte z ledničky přibližně hodinu před přípravou a nechte ho při pokojové teplotě odležet. Steak následně potřete olivovým nebo jiným olejem, který máte rádi a jste s ním spokojeni. Pánev, na které budete maso připravovat, je třeba pořádně rozpálit, aby se steak rychle zatáhl a na povrchu vznikla zkaramelizovaná kůrčička. Vděčným pomocníkem vám bude kuchyňský teploměr, díky němuž můžete ohlídat teplotu masa uvnitř a snadno poznáte, kdy je steak hotový. Nejoblíbenější varianta medium rare vyžaduje pečení 2-3 minuty z každé strany a teplota masa uvnitř by neměla přesáhnout 54°. “Pokud nemáte teploměr, tak nevadí. Můžete si pomoci testem prstů a dlaně. Spojte palec a prostředníček a druhou rukou zatlačte na část dlaně pod palcem. Tuhost ruky by měla odpovídat tuhosti steaku daného propečení,” radí Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Hotový steak nechte před konzumací chvilku odpočinout, aby z něj nevytekla veškerá šťáva, osolte, opepřete, případně dochuťte jiným, Vám příjemným, kořením. Podávejte ho s oblíbenou přílohou – brambory, steakovými hranolky nebo zeleninou.

Češi třídí odpad velmi zodpovědně, ať už je důvodem snaha ušetřit za poplatky nebo ekologické smýšlení. Za rok 2019 vytřídil každý z nás průměrně 65 kg odpadu, který putoval dál k recyklaci a druhotnému zpracování. Zvlášť u plastového odpadu ale platí, že ne vše, co do žlutého kontejneru v dobré víře vyhodíme, lze zpracovat. Pojďte si udělat pořádek v tom, jak plasty správně třídit.

Kelímky, obaly od nápojů a drogerie, igelitové sáčky… recyklovat lze až 69 % plastů, které vytřídíme. Většina z nich se přetváří do nových plastových výrobků – polystyren najde uplatnění v izolacích, z PET lahví se zase vyrábějí textilní vlákna a oděvy (nějakou tu „plastovou“ mikinu nebo triko budete mít doma pravděpodobně i vy). Některé plasty už ale recyklovat nelze a do kontejneru je tak házíme zbytečně.

Co do plastu nepatří

Špatně vytříděný plast končí jako alternativní palivo a k recyklaci se už nehodí. Mohou to být drobné obaly od potravin, jako například sáčky od bonbonů či těstovin. „Problematické jsou také veškeré obaly s přitavenou či přilepenou etiketou, případně ty z více druhů plastů. Při třídění se proto vždy řiďte piktogramy na obalech a pokud si nejste jisti, raději obal vyhoďte do směsného odpadu. Pozor si dejte třeba na tuby od zubní pasty nebo obaly od brambůrek a instantních jídel – mívají uvnitř další vrstvu, která recyklaci znemožňuje,“ říká Iveta Motolová, která má na starosti bezobalovou sekci na Košík.cz.

Mýt, či nemýt

Váháte, zda před vyhozením umýt kelímek se zbytkem jogurtu nebo vypláchnout obal od šamponu? Drtivou většinu plastových obalů není nutné vymývat a zbytečně plýtvat vodou i čisticím prostředkem. Do kontejneru byste však neměli vyhazovat plastové obaly se zbytky jídla ani lahve od nebezpečných látek – ty patří spolu s dalším nebezpečný odpadem z domácnosti do sběrného dvora. Pozor si dejte také na plastové lahve od oleje. Ty jediné je třeba před vhozením důkladně vymýt a zbavit veškeré mastnoty.

Méně plastu, více přírody

Máte pocit, že vaše domácnost produkuje plastů až příliš a vadí vám množství fólií a krabiček, které už nelze znovu použít? Poohlédněte se po výrobcích balených v recyklovatelných materiálech, sáhněte po velkých baleních potravin nebo vyzkoušejte nakupovat bezobalově. „Nakoupit do vlastních nádob je dnes možné prakticky cokoliv, třeba ekologickou drogerii nebo trvanlivé potraviny. Výhodou je, že si sami určíme, kolik čeho přesně potřebujeme, a díky recyklovatelnému balení nezatěžujeme životní prostředí dalšími plasty, které nelze využít,“ Iveta Motolová.

Věděli jste, že na jednoho Čecha připadá zhruba 550 kg vyhozených obalů a dalšího odpadu z domácnosti za rok? Jedním ze způsobů, jak alespoň částečně zredukovat takové množství, je pořizovat co nejvíce potravin v bezobalové verzi. Mouku, těstoviny, luštěniny nebo třeba sušené ovoce, to vše lze pořídit bez zbytečného plastového balení. Skladování těchto potravin není vůbec složité. Postačí vám jen pár dóz a pár informací o tom, co daná surovina potřebuje.

„Pro správné skladování bezobalových potravin se hodí především dobře uzavíratelné dózy z kvalitních materiálů, především ze skla, nerezu, případně z kvalitních plastů. Navíc pokud ponecháte potraviny v již jednou otevřeném jednorázovém balení, jídlo má tendenci se rychleji kazit a zároveň se k němu mnohem lépe dostanou nechtění škůdci, například moli,“ Iveta Motolová, nákupčí bezobalové sekce Košík.cz. „Kromě dóz k uskladnění některých bezobalových potravin také dobře poslouží bavlněné, prodyšné sáčky. I ty je tedy vhodné mít doma a využívat je naplno.“

Správné nádoby na uskladnění jsou ale jen polovinou úspěchu. Stejně důležité je také dbát na vlastnosti jednotlivých potravin a na to, jak reagují na světlo, vlhkost i v jaké teplotě je potřeba je uchovávat, aby vydržely čerstvé co možná nejdéle.

Základní suroviny do temna a sucha

Obiloviny a luštěniny patří mezi suroviny, které v bezobalové variantě najdete nejčastěji. V případě všech druhů mouky, fazolí, hrachu, čočky nebo rýže platí pravidlo je uskladnit do uzavíratelné, nejlépe skleněné, dózy a ponechat je na suchém, temnějším a chladnějším místě – ideálně tedy ve spižírně. V ní se ve stejných podmínkách bude dařit také oříškům, všem druhům semínek i například čerstvě namleté kávě, která si díky skladování v suchu a tmě uchová svou výraznou chuť, která jen tak nevyčpí.

„Obdobně je dobré přistupovat také k těstovinám. Stejně jako mouka vydrží nejdéle ve vzduchotěsné dóze. Více než chlad jim bude vyhovovat běžná pokojová teplota. Své místo tak mohou najít třeba na kuchyňských poličkách. K nim můžete přidat také koření. Je ale dobré mít na paměti, že pro něj se výrazně lépe hodí tmavší sklo, neboť většina jeho druhů je kromě vlhka náchylná také na světlo“ radí Motolová.

Sušené houby a ovoce nejsou problém

Ne nadarmo se říká, že Češi jsou národem houbařů. Odpočinková aktivita v případě dobré úrody vede k neuvěřitelným číslům – rekordním byl například rok 2019, kdy během sezóny lidé v lese nasbírali téměř 50 tisíc tun hub a plodů. V přepočtu na cenu takové množství činí více než 7 miliard korun.

Lidé poté houby, podobně jako třeba jablka ze sklizně, začnou ve velké množství sušit. Jenže jak vše dobře uskladnit? Základem je opět najít především dostatečně stinné, suché a chladnější místo. Houbám i sušeném ovoci se bude dobře dařit jak v dóze, tak v prodyšném pytlíku z bavlny.

Když pomůžou sáčky

Většina dosud zmíněných bezobalových druhů potravin své místo najde hlavně v dózách a sklenicích. Některé z nich ovšem potřebují dostatečný přísun vzduchu. Týká se to především česneku, pro který se hodí uskladnění do přírodního sáčku, případně jej můžete svázat do svazků a zavěsit na stinné místo. „V případě česneku je ale zároveň velmi důležité si hlídat teplotu a vlhkost. Prospěje mu spíše sucho a teploty mezi 13 a 18 stupni,“ doplňuje Motolová.

Na pečivo se taktéž vyplatí připravit si přírodní sáček, ideálně lněný nebo bavlněný. Chléb v něm bude při pokojové teplotě dostatečně dýchat, a zbytečně rychle neokorá ani se na něm nezačne jen tak objevovat plíseň.

Samostatnou kategorií jsou poté brambory. S nimi má většina lidí často dva problémy – v přílišné zimě se jejich škrob začne přeměňovat na cukr, a brambory pak začnou mít nepříjemnou nasládlou chuť. Naopak při vysoké teplotě zase mají tendenci klíčit. U hlíz je tedy dobré si hlídat teplotu, která by se měla pohybovat okolo 5 stupňů, a vlhkost udržovat na 85 až 95 %. Nejlépe se jim tedy povede v chladnějším sklepě, ve kterém je můžete schovat do jutového pytle, případně je umístit do dřevěné bedýnky či přepravky. I v tomto případě je ale nutné mít na paměti, že by brambory neměly být vyskládané do výšky na sobě. Vrstva by neměla dosáhnout více než 60 centimetrů a mělo by platit, že i k hlízám zcela vespod se dostane dostatek vzduchu.

Nakoupit, správně uskladnit a vše zpracovat. Tak zní ideální scénář snad každého nakupujícího. Jenže realita je často dost odlišná a až třetina všeho jídla na světě skončí v koši. Důvodů je mnoho, nezanedbatelný podíl ale na vyhazování má právě neznalost toho, zda různé typy ovoce a zeleniny uchovávat raději v chladu ledničky, nebo ve spíži. Při nesprávném zacházení pak často suroviny končí seschlé nebo pokryté plísní v koši. Jak tedy zjistit, kam skutečně patří?

„Ovoce i zeleninu se vyplatí vždy kupovat co nejvíce čerstvou, ideálně se stopkou nebo kořeny. Při samotném skladování je poté potřeba brát v potaz několik faktorů, které mají vliv na to, jak dlouho potravina zůstane čerstvá. Rozhoduje teplota, světlo a vlhkost. Stejně tak je dobré vycházet ze samotné povahy ovoce nebo zeleniny – například kolik obsahuje vody, v jakých podmínkách a kde vyrostla. Původ i doporučení na skladování najdete většinou rovnou na obalu. Ve chvíli, kdy si tyto faktory uvědomíte, nebude už tak složité si odvodit, jestli daný kus patří do lednice, spíže či sklepa, nebo je nejlepší ho nechat dozrát třeba na kuchyňské lince,“ radí Jaroslav Neuman, nákupčí ovoce a zeleniny z online supermarketu Košík.cz. „Nejzákladnější pravidlo ovšem zní: ať už budete uskladňovat jakýkoliv kus ovoce či zeleniny, nikdy ho neomývejte, dokud ho nebudete chtít zpracovat. Podobně jako je tomu například u vajíček, totiž i v tomto případě můžete porušit ochrannou vrstvu, která potravinu přirozeně chrání před předčasným zkažením.“

Do lednice jen s rozmyslem

Do chladu rozhodně patří veškeré bobulovité, zahradní a lesní ovoce, stejně jako jablka a hrušky. Všechny zmíněné mají rády vyšší vlhkost, která je udržuje chutné a čerstvé, ideální tedy bude je uskladnit do spodní části lednice. Do stejné přihrádky by měla putovat také veškerá listová a košťálová zelenina včetně ředkviček. U měkkých kusů platí, že není vhodné je pokládat na sebe – dochází pak k otlakům a urychlení tvorby plísně.

„Pro zachování co nejdelší čerstvosti je vhodné mít veškerou zeleninu v lednici uschovanou v odděleném boxu, ideálně pak v dózách nebo potravinářské folii. V chladničce je stejně tak možné na přechodnou dobu uschovat jakoukoliv již nakrájenou nebo oloupanou zeleninu, kterou máte připravenou třeba na vývar nebo do směsi. Nejdéle vám vydrží, pokud ji vložíte do nádoby s vodou,“ říká Neuman.

Speciálním případem jsou pak papriky. U těch se často uvádí, že by se měli skladovat mimo lednici pro zachování čerstvosti, ale to není tak úplně pravda. “Toto pravidlo platí jen u čerstvě sklizených paprik z vlastní zahrádky. Papriky zakoupené v obchodech patří jednoznačně do lednice, protože za sebou mají několik dní na cestě a ve skladech, kde jsou zachlazené a musí pokračovat ve stejném teplotním řetězci, jinak začnou dehydrovat,” doplňuje Neuman.

Co schovat raději do spižírny?

Chladné počasí je jako dělané na nákup posilovačů imunity, jako jsou citrusy a zázvor. Mějte ale na paměti, že by nikdy neměly přijít do lednice, ale do spíže. Tropické ovoce včetně citrusů totiž vyrostlo v teplém klimatu, v chladu má tedy tendenci měknout a rychleji plesnivět. To samé se týká také banánů. „Vhodná teplota pro uskladnění banánů se pohybuje okolo 13°C. Při dozrávání navíc podobně jako jablka uvolňují ethylen, který způsobuje rychlejší dozrávání. Je tedy vhodné je skladovat zvlášť od ostatního ovoce a zeleniny,“ radí Neuman.

Umístění mimo chlad lednice prodlouží životnost také zmíněného zázvoru, ale i třeba, dýně a veškeré zeleniny s vysokým obsahem vody – tedy lilek, cuketa nebo salátová okurka. Velké teplo jim ale také neprospívá a nejlepší, protože mohou začít usychat a ideální je pro ně chlad sklepa do 14°. Do spíže nebo sklepa patří samozřejmě také cibule, česnek a brambory. Právě škrob, který obsahují, má v chladu tendenci se měnit v cukr, a brambory pak zbytečně sládnou. „Ve spíži je ideálně ještě schovejte do jutového pytle, kde budou mít dostatek tmy a vy se tak vyhnete klíčení,“ dodává Neuman.

Nezapomeňte na kuchyňskou linku

Kromě lednice a spíže se může vhodným místem pro skladování určitých druhů potravin stát i vaše kuchyňská linka. Týká se to například bylinek, které vám nejdéle vydrží namočené ve sklenici s vodou. 

„Na lince můžete nechat dozrát ale také avokádo. Jeho proces dozrávání totiž začíná už ve chvíli, kde jej někdo utrhne. Do lednice ho tedy dávejte jen na přechodnou dobu ve chvíli, kdy je už zcela zralé a připravené ke zpracování. Jinak by rozhodně mělo vždy zůstat na lince,“ dodává Neuman.