Dojíždění za prací, rodinné vazby, ale i velká obliba bydlení ve vlastním. Právě tyto faktory výrazně ovlivňují chuť Čechů se stěhovat. V roce 2024 změnilo bydliště v rámci republiky přes 290 tisíc lidí, tedy jen necelá 3 % populace. Trend ovšem mohou zvrátit rostoucí ceny nemovitostí, které stále více lidí ženou do nájmů a přinášejí větší flexibilitu.

Stěhování jako součást životních milníků

Stěhování v rámci republiky se ročně dotkne necelých 3 % Čechů. Nejčastěji jde o mladé lidi, kteří si hledají vlastní bydlení a osamostatňují se po dokončení školy – v roce 2024 změnilo dle údajů ČSÚ bydlení 31 tisíc lidí ve věku 25-29 let. Druhou nejpočetnější skupinou jsou mladé rodiny, které po narození dítěte volí přesun do většího.

S přibývajícím věkem pak ochota měnit bydlení výrazně klesá a skupinou, která se stěhuje nejméně, jsou dlouhodobě senioři. Mírný zlom v trendu nastává po 80. roce života, což ovšem souvisí s přesunem k rodinným příslušníkům nebo do pečovatelských domů.

„Zatímco jiné národy vnímají stěhování jako běžnou součást života, pro Čechy je většinou spojené s nějakým opravdu zásadním životním milníkem – narozením dítěte, ukončením studií a podobně. Oproti tomu například změna práce dostatečnou motivací pro přesun většinou stále ještě není,“ dodává Lucie Starovičová z Bezrealitky.

Vlastní bydlení omezuje chuť se stěhovat

Na (ne)ochotu se stěhovat má vliv hned několik faktorů. Jedním z nich je silné zastoupení vlastnického bydlení oproti nájemnímu. Podle Lucie Starovičové z Bezrealitky je totiž stěhování spojeno hlavně s nájemním bydlením, a to je v Česku oproti jiným zemím méně vyhledávané: „Češi mají velký vztah k vlastnickému bydlení a neradi se ho zbavují. Když si pořídíte vlastní dům, výrazně tak klesá šance, že se budete v budoucnu stěhovat,“ uvádí Starovičová.

V nájmu je momentálně v Česku dle Eurostatu necelá čtvrtina domácností – to je výrazný rozdíl například oproti sousednímu Německu, kde je poměr mezi nájemním a vlastním bydlením téměř vyrovnaný. Je přitom pravděpodobné, že i v Česku se podíl nájmů bude dál zvyšovat. Ceny nemovitostí totiž rostou a vlastní bydlení se stává hůře dostupným, obzvlášť ve větších městech. Jen za poslední rok podle průzkumu Bezrealitky nabídkové ceny starších pražských bytů stouply 16 % a překonaly hranici 155 tisíc korun za metr čtvereční.

V posledních letech se ale nechtějí stěhovat ani nájemníci. „Kvůli rostoucím cenám samotných nájmů se prodlužuje doba setrvání v jednom nájmu. Lidé drží dobrý nájem dlouho a nemění ho, pokud k tomu nemají opravdu silný důvod. Zatímco v posledních pěti letech byl rozdíl spíše na úrovni jednotek měsíců, teď se zvyšuje o roky,“ uvádí Lucie Starovičová. Z dat skupiny European Housing Services, jejíž součástí je služba Bezrealitky, setrvávají Češi v jednom nájemním vztahu letos v průměru 4,3 roku. To je nejvíce za přinejmenším posledních osm let.

Vlastní dům? Jedině v regionech

Pokud už se Češi rozhoupou ke stěhování, rozhodující roli nehraje jen nabídka práce nebo škol, ale právě ceny nájmů a nemovitostí. Obzvlášť Praha se stává z pohledu vlastního bydlení dlouhodobě nedostupnou. A odpovídají tomu i statistiky – v roce 2024 si největší přírůstek nových obyvatel v ČR připsal Středočeský kraj, kam stále častěji míří právě Pražané.

„Na realitním trhu vidíme silné propojení mezi Prahou a Středočeským krajem. Rostoucí ceny pražských nemovitostí vedou lidi do jejího okolí. Práci si pak nechávají v hlavním městě a dojíždí,“ popisuje Starovičová. Tento příliv nových obyvatel ale vede k tomu, že ceny nemovitostí se zvyšují už i tam. Cena bytů je tu třetí nejvyšší v republice, přes 94 tisíc korun za metr čtvereční. U domů dokonce druhá nejvyšší hned po Praze.

Ve zbytku republiky se v posledních letech projevuje tendence odlivu obyvatel z venkova do větších měst, především za prací a obecně lepší infrastrukturou, kterou regiony neumí nabídnout. „Odsun obyvatel k velkým městům pak naopak snižuje ceny nemovitostí v regionech, což může být pro řadu majitelů zajímavá příležitost koupit si vlastní dům. Z našich dat vidíme, že vysoké ceny bytů přenesly zájem právě na domy. Pro řadu domácností má větší smysl koupit si rodinný dům k rekonstrukci mimo velké město, než výrazně menší nový byt,“ uzavírá Starovičová.

Doby, kdy kamery chránily jen luxusní sídla nebo komerční prostory, už jsou dávno pryč. Díky cenové dostupnosti si kamerový systém mohou dovolit i majitelé rodinných domů nebo chat a chalup. Snímat okolí domu ovšem není zas tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Na co si dát pozor, abyste nebalancovali na hraně zákona?

Šmírování sousedů? Zapomeňte

Mít na domě kameru, která pomáhá chránit náš majetek, není nic špatného. Pozor ovšem musíte dát na to, co přesně bude snímat a kam ji máte namířenou. Obecně platí, že kamery mohou snímat vaši nemovitost a její přiměřené okolí – třeba vstup ke vchodu – ale nesmí zasahovat do soukromí jiných osob. Rozhodně nemůžete jen tak sledovat celou ulici, sousedův vchod nebo okna vedlejšího bytu.

„Nejjistějším způsobem, jak se vyhnout případným sporům, je omezit výhled kamery a zaměřit se na snímání nezbytné části. Kamera namířená přes plot nebo do veřejného prostoru už představuje riziko a možnost zbytečných sporů i právních problémů,“ upozorňuje Lucie Starovičová z Bezrealitky.

Ukládání záznamů má svá rizika

Určitým oříškem z pohledu legislativy je také uchovávání kamerových záznamů. Archivace má své výhody – hodí se ve chvíli, kdy se stanete obětí vloupání nebo vandalismu, protože může posloužit k odhalení pachatele. Na druhou stranu se v některých případech takováto archivace stane formou zpracování osobních údajů, a proto vyžaduje splnění GDPR požadavků.

Pokud si instalujete na dům či pozemek kameru pro osobní účely a nesnímáte veřejný prostor jako například ulici, nemusíte problematiku GDPR řešit. Ve chvíli, kdy je naopak veřejný prostor nahráván, je třeba splnit podmínky pro práci se záznamy z kamerových systémů, které stanovuje Úřad na ochranu osobních údajů. Tyto podmínky pak zahrnují informování o snímání, oprávněný právní základ pro monitoring i pravidla pro uchovávání a zabezpečení dat.

„V případě, že snímáte opravdu pouze vlastní pozemku a záznam si uchováváte, GPDR řešit nemusíte. Záznam ale nesmíte používat k profesním nebo podnikatelským účelům, nesmíte jej sdílet se třetími osobami s výjimkou předání policii při incidentu a kamera nesmí zabírat veřejné prostranství nebo sousedův pozemek,“ doplňuje Lucie Starovičová.

I v bytovém domě je třeba chránit soukromí

Kamery v bytových domech se již stávají standardem. Pokud se i u vás kamerový systém se záznamem nachází, je za něj zodpovědné SVJ nebo vlastník domu, který se zároveň stává správcem osobních údajů. Z toho mu opět plynou GDPR povinnosti v podobě informování o snímání prostoru, ukládání a správy záznamů atd. Pro samotné obyvatele bytů je pak podstatná také informace, že kamery by nikdy neměly snímat vstupy do bytů a další prostory, kde očekáváme zvýšené soukromí. 

Dobrý zámek atrapa kamery nenahradí

V dobách, kdy byly klasické kamery na snímání prostor finančně nedostupné, byly velmi oblíbené atrapy kamer. Dnes jsou spíše ojedinělé, ale i přesto je řada lidí volí jako levnou formu ochrany před zloději. Jak se ale na atrapy dívá zákon?

Vzhledem k tomu, že nejde o skutečné kamery, omezení a pravidla se jich nedotýkají. Jelikož ale zpravidla kromě majitele nikdo neví, že jde o atrapu, mohou v případě široce nastaveného snímání ( i když falešného) vést ke zbytečným sousedským sporům.

„Atrapa kamery namířená na vedlejší pozemek je zbytečnou roznětkou hádek. Pokud ji chcete instalovat, chovejte se, jako by šlo o skutečnou kameru. Případně se domluvte se sousedy. Nezapomeňte ale na to, že daleko podstatnější ochranou před zloději je bezpečnostní zámek a také kvalitní osvětlení,“ uzavírá Lucie Starovičová.

TIP – Co dělat, když soused „šmíruje“?

Míří vám do okna sousedova kamera? Nejdříve se zkuste domluvit na nápravě. Je možné, že si nevhodného umístění kamery nevšiml, a rád ho upraví. Pokud domluva nepomůže, máte dvě možnosti – obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů, který může řešit neoprávněné zpracování vašich osobních údajů, nebo podat žalobu z důvodu zásahu do civilních práv.

Prasklé trubky, návštěva nezvaných hostů, ale i všudypřítomná vlhkost a plíseň. I tak může vypadat vaše chalupa, až na jaře po dlouhé pauze odemknete dveře. Pokud chcete podobným katastrofám předejít, nepodceňte správné zazimování. Nejenže ochráníte svůj majetek, ale také zvýšíte šanci na potenciální úspěšný prodej.

Mráz umí vybílit okno i účet

Zamrzlá okna možná působí na první pohled romanticky, ovšem právě mráz umí v zimě způsobit největší potíže. Problémem je především zbytková voda v potrubí, která se vlivem nízkých teplot rozpíná – a následky byť jediné prasklé trubky si už asi dovedete představit.

V rámci zazimování proto vždy vypněte hlavní přívod vody, vypusťte vodu z potrubí i bojleru a nádrží. Pokud na chalupu i v zimě příležitostně jezdíte, hodí se topení s dálkově ovládaným termostatem, který umožní udržovat uvnitř i v chladných měsících protinámrazovou teplotu. Když termostat zkombinujete s monitorováním případného úniku vody, nemusíte se zimy tolik bát.

„Proti nehodám v podobě prasklého potrubí – třeba právě vlivem mrazu – nás ochrání i správně nastavené pojištění. Mnoho majitelů rekreačních nemovitostí na něj zapomíná, přitom nám může ušetřit nemalé starosti a výdaje. Chalupu v zimě může totiž poškodit třeba i spadlý strom nebo těžký sníh,“ dodává Lucie Starovičová z Bezrealitky.

Vypnout, uklidit, odvézt

Bude chalupa přes zimu opuštěná? Kromě uzavření přívodu vody byste měli vypnout také hlavní elektrický jistič, případně plynový kotel, a vypojit ze zásuvek elektrické spotřebiče. Menší přístroje důkladně očistěte a uložte do skříní či krabic, případně je odvezte k uložení do bytu. Větší spotřebiče, jako je lednička či mrazák, vyprázdněte, vyčistěte a vysušte, poté je nechte pootevřené.

Nezapomeňte, že na chalupě se několik měsíců nebude větrat ani topit, a teplota bude kolísat. To samozřejmě nahrává tvorbě plísní a vlhkosti, na kterou zvlášť starší chalupy „trpí“ celoročně. V rámci prevence proto odtáhněte nábytek ode zdi, abyste zajistili co největší přístup vzduchu. Můžete použít i přípravky proti plísním a ošetřit s nimi nejkritičtější místa.

Pozor na nezvané hosty všeho druhu

Hlodavci jsou v řadě chalup tak trochu evergreenem – obzvlášť ve starších staveních. Jak zařídit, aby vás na jaře po otevření dveří nevítala myší kolonie? Kromě utěsnění možných skulin byste hlodavce neměli především ničím lákat. Důsledně odstraňte všechny potraviny včetně trvanlivých, odvezte zásoby a zlikvidujte zbytky. Aby myšky měly budování nového domova těžší, schovejte i lůžkoviny a deky. Nejjistější je odvézt vše domů, protože i s igelitovými úložnými pytli si hlodavci bez problémů poradí.

„Po sezoně se hodí odvézt z chalupy také veškeré cennosti. Dražší elektronika a vybavení láká nezvané hosty a zloděje. Vykradená chalupa a poškozené vnitřní vybavení je pak nemilým překvapením, zvlášť pokud chceme hned na jaře začít pronajímat nebo plánujeme prodej,“ doplňuje Lucie Starovičová.

Dobrý soused nad zlato

Posledním krokem, kterým byste zazimování měli ukončit, je uložení zahrady k zimnímu spánku. Zkontrolujte okapy a střešní tašky, očistěte a uschovejte nářadí, uzamkněte zahradní domek a kůlnu – ideálně volte bezpečnostní petlice a odolné visací zámky.  

Pak už zbývá jen uzavřít okna a okenice a chalupu dobře uzamknout. Samozřejmostí by měl být zámek s bezpečnostní vložkou na všech vstupních dveřích. Podpořit zabezpečení můžete i alarmem či pohybovým čidlem. A pokud máte poblíž sousedy, poproste je přes zimu o příležitostnou kontrolu chalupy. Dobrý soused je totiž jednou z nejlepších ochran proti zlodějům.

Tip Bezrealitky: Chystáte se na prodej chalupy? Nechte prohlídky až na jaro. Během zimy nebude působit chalupa ani její okolí tak dobře, jako během prozářených jarních měsíců. Ladovská zima je navíc spíše výjimkou a rozbředlé bláto na příjezdové cestě spolu s chladem uvnitř chalupy zájemce příliš nepřesvědčí.