V recyklaci odpadů se Češi rok od roku lepší, pomyslnou Achillovou patou však zůstává bioodpad z domácností. V roce 2019 jsme kompostovali jen necelý 1 milion tun odpadu z celkového množství 37 milionů tun a poměrně velká část kompostovatelného odpadu stále zbytečně končí v koši. Udělejte si s námi jasno v tom, co vše můžeme kompostovat a jak případně zbytky z domácnosti dále využít. 

Jako bioodpad můžeme zjednodušeně označit všechny organické zbytky neboli odpad z domácnosti, který je rozložitelný. Většinu z nás asi napadnou především různé slupky a okrájené části ovoce a zeleniny nebo zvadlé květiny, patří sem ale také třeba posekaná tráva nebo plevel, listí a drobné větvičky ze zahrady. V kompostu najdou své místo také skořápky od vajec, čajové sáčky a kávové sedliny. Všechny tyto věci se výborně rozloží, vrátí se jako výživný humus zpět do přírody a vám na zahrádce pomohou třeba vypěstovat kvalitní úrodu.

Co do kompostu nedávat?

Ačkoliv kompost si dokáže poradit téměř s jakýmkoliv organickým odpadem, některé věci do něj přesto nepatří. Rozhodně byste do něj neměli přidávat zbytky masa a kosti, oleje, chemicky ošetřené materiály, zbytky vařených jídel a jakkoliv napadené rostliny. Nedoporučuje se vyhazovat také slupky z tropického ovoce a listí z ořešáku, které se velmi dlouho rozkládá a naruší kompostovací proces. Do kompostu samozřejmě nepatří odpady jako plast či kovy, dětské pleny, nebezpečné látky a zbytky chemikálií. Pokud si nejste jisti, pátrejte po obalu nebo hledejte na internetu. „Technologie se neustále vylepšují a výrobci se snaží nabízet zboží, které je recyklovatelné nebo rychle rozložitelné. Platí to třeba u často odsuzovaných kapslí do kávovaru, které už dnes lze zakoupit v plně kompostovatelné variantě,“ doplňuje Jaroslav Neuman, nákupčí ovoce a zeleniny online supermarketu Košík.cz

Kam s ním?

Bioodpad by rozhodně neměl končit mezi komunálním odpadem. Stejně tak, jako třídíme plasty, papír či kov, by v domácnosti neměla chybět ani nádoba na kompostovatelné zbytky. Na trhu jich najdete nepřeberné množství, základem by však měly být vhodně umístěné větrací otvory – bioodpad je „živá“ hmota, která pracuje a rozkládá se. Nádoba nemusí být velká, protože je třeba ji vynášet častěji než pytel s plasty. Dovnitř můžete vložit kompostovatelné sáčky vyrobené z biodegredabilního plastu, které můžete bezpečně vyhodit společně s odpadem. 

Nevyhazujte slupky zbytečně

Je vám někdy líto vyhazovat dobré ovocné slupky plné vitamínů? Hruškové či jablečné slupky zalijte horkou vodou, přidejte libovolné koření či bylinky a výborný čaj je hotový. V létě vyzkoušejte vychlazenou variantu v podobě zdravé domácí limonády nebo si vylouhujte vlastní ovocný ocet. Zeleninové zbytky vám poslouží jako základ pro domácí zeleninový vývar, který si vychutnáte samotný nebo ho využijete jako základ do polévek. A jestliže si chcete dopřát odlehčené mlsání, vyrobte si ze zeleninových slupek vlastní chipsy. Potřebovat budete jen olej, sůl a koření podle chuti, které smícháte se slupkami z brambor, mrkve či řepy a upečete v troubě. „Slupky jsou nabité vitamíny a dalšími prospěšnými látkami, vždy bychom však měli zužitkovat jen ty, které nejsou chemicky ošetřené. Ideální je ovoce a zelenina z bio produkce nebo taková, jejímž původem jsme si jisti – třeba od nejbližšího lokálního zemědělce,“ doplňuje Jaroslav Neuman.

Zbytky využijete doma i na zahrádce

Slupky z exotického ovoce sice na kompost nepatří, v domácnosti je ale můžete skvěle využít. Banánové slupky obsahují draslík a fosfor a poslouží vám jako výborné hnojivo – udělejte z nich výluh, kterým můžete zalévat květiny, nebo je usušte, nadrťte a přidejte přímo k rostlinám. Okrojky a zbytky z citrusů vložte do ledničky, kde pomohou pohltit pachy, nebo je využijte při úklidu k čištění skvrn. Vaječné skořápky zase povolejte jako účinnou zbraň proti slimákům. Stačí je nadrtit, posypat záhonek a znemožnit tak škůdcům snadný pohyb mezi opečovávanou zeleninou a květinami. Jestliže na zahradě bojujete s nájezdy mravenců, usušte kávovou sedlinu a nasypejte ji jako odpuzovač kolem ovocných stromů. 

Jaký kompostér vybrat?

Pokud bydlíte v domku se zahradou, je kompostování poměrně jednoduché. Můžete si zbudovat vlastní kompost podle velikosti vašeho pozemku a množství bioodpadu, který vyprodukujete. Už jen posekaná tráva totiž zabere hodně místa, proto velikost kompostéru důkladně zvažte. V bytě je kompostování o fous komplikovanější. Fanoušci kompostování mohou vyzkoušet vermikompostér, který díky kompaktním rozměrům můžete mít – spolu s várkou kalifornských žížal – i v malém bytě. Pokud žížalám nefandíte, musíte využít nádoby či kontejnery na bioodpad, které vám poskytne obec. Trendem posledních let jsou pak komunitní kompostéry, na nichž se podílí třeba vícero rodin, škola, zahrádkářská kolonie nebo jiná lokální komunita. Myšlenka je i u nich jasná – kompostovat maximum zbytků z domácnosti a využívat získaný kompost co nejblíže místu jeho vzniku.

Milujete steaky, ale zatím jste si netroufli je připravit doma? Není se čeho bát – když budete dodržovat základní pravidla, povede se vám steak jako ze špičkové restaurace. . Jak na přípravu skvělého steaku radí Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Základním kamenem úspěchu je výběr kvalitního hovězího masa. Sáhněte ideálně po masu lokálního původu, které neputovalo přes půl zeměkoule a kde si jste jisti kvalitním zpracováním a čerstvostí. Konkrétní typ vybírejte i s ohledem na své chuťové preference, maso by však mělo být mramorované s dostatkem tuku, aby byl steak šťavnatý a maximálně chutný. Na steak se hodí vysoký roštěnec, kýta i hovězí pupek.

Příprava steaku je jednoduchá, jen je třeba dodržet postup a neulehčovat si práci přeskočením kroků, které se vám nemusí zdát podstatné. Maso vyndejte z ledničky přibližně hodinu před přípravou a nechte ho při pokojové teplotě odležet. Steak následně potřete olivovým nebo jiným olejem, který máte rádi a jste s ním spokojeni. Pánev, na které budete maso připravovat, je třeba pořádně rozpálit, aby se steak rychle zatáhl a na povrchu vznikla zkaramelizovaná kůrčička. Vděčným pomocníkem vám bude kuchyňský teploměr, díky němuž můžete ohlídat teplotu masa uvnitř a snadno poznáte, kdy je steak hotový. Nejoblíbenější varianta medium rare vyžaduje pečení 2-3 minuty z každé strany a teplota masa uvnitř by neměla přesáhnout 54°. “Pokud nemáte teploměr, tak nevadí. Můžete si pomoci testem prstů a dlaně. Spojte palec a prostředníček a druhou rukou zatlačte na část dlaně pod palcem. Tuhost ruky by měla odpovídat tuhosti steaku daného propečení,” radí Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Hotový steak nechte před konzumací chvilku odpočinout, aby z něj nevytekla veškerá šťáva, osolte, opepřete, případně dochuťte jiným, Vám příjemným, kořením. Podávejte ho s oblíbenou přílohou – brambory, steakovými hranolky nebo zeleninou.

Češi třídí odpad velmi zodpovědně, ať už je důvodem snaha ušetřit za poplatky nebo ekologické smýšlení. Za rok 2019 vytřídil každý z nás průměrně 65 kg odpadu, který putoval dál k recyklaci a druhotnému zpracování. Zvlášť u plastového odpadu ale platí, že ne vše, co do žlutého kontejneru v dobré víře vyhodíme, lze zpracovat. Pojďte si udělat pořádek v tom, jak plasty správně třídit.

Kelímky, obaly od nápojů a drogerie, igelitové sáčky… recyklovat lze až 69 % plastů, které vytřídíme. Většina z nich se přetváří do nových plastových výrobků – polystyren najde uplatnění v izolacích, z PET lahví se zase vyrábějí textilní vlákna a oděvy (nějakou tu „plastovou“ mikinu nebo triko budete mít doma pravděpodobně i vy). Některé plasty už ale recyklovat nelze a do kontejneru je tak házíme zbytečně.

Co do plastu nepatří

Špatně vytříděný plast končí jako alternativní palivo a k recyklaci se už nehodí. Mohou to být drobné obaly od potravin, jako například sáčky od bonbonů či těstovin. „Problematické jsou také veškeré obaly s přitavenou či přilepenou etiketou, případně ty z více druhů plastů. Při třídění se proto vždy řiďte piktogramy na obalech a pokud si nejste jisti, raději obal vyhoďte do směsného odpadu. Pozor si dejte třeba na tuby od zubní pasty nebo obaly od brambůrek a instantních jídel – mívají uvnitř další vrstvu, která recyklaci znemožňuje,“ říká Iveta Motolová, která má na starosti bezobalovou sekci na Košík.cz.

Mýt, či nemýt

Váháte, zda před vyhozením umýt kelímek se zbytkem jogurtu nebo vypláchnout obal od šamponu? Drtivou většinu plastových obalů není nutné vymývat a zbytečně plýtvat vodou i čisticím prostředkem. Do kontejneru byste však neměli vyhazovat plastové obaly se zbytky jídla ani lahve od nebezpečných látek – ty patří spolu s dalším nebezpečný odpadem z domácnosti do sběrného dvora. Pozor si dejte také na plastové lahve od oleje. Ty jediné je třeba před vhozením důkladně vymýt a zbavit veškeré mastnoty.

Méně plastu, více přírody

Máte pocit, že vaše domácnost produkuje plastů až příliš a vadí vám množství fólií a krabiček, které už nelze znovu použít? Poohlédněte se po výrobcích balených v recyklovatelných materiálech, sáhněte po velkých baleních potravin nebo vyzkoušejte nakupovat bezobalově. „Nakoupit do vlastních nádob je dnes možné prakticky cokoliv, třeba ekologickou drogerii nebo trvanlivé potraviny. Výhodou je, že si sami určíme, kolik čeho přesně potřebujeme, a díky recyklovatelnému balení nezatěžujeme životní prostředí dalšími plasty, které nelze využít,“ Iveta Motolová.

Věděli jste, že na jednoho Čecha připadá zhruba 550 kg vyhozených obalů a dalšího odpadu z domácnosti za rok? Jedním ze způsobů, jak alespoň částečně zredukovat takové množství, je pořizovat co nejvíce potravin v bezobalové verzi. Mouku, těstoviny, luštěniny nebo třeba sušené ovoce, to vše lze pořídit bez zbytečného plastového balení. Skladování těchto potravin není vůbec složité. Postačí vám jen pár dóz a pár informací o tom, co daná surovina potřebuje.

„Pro správné skladování bezobalových potravin se hodí především dobře uzavíratelné dózy z kvalitních materiálů, především ze skla, nerezu, případně z kvalitních plastů. Navíc pokud ponecháte potraviny v již jednou otevřeném jednorázovém balení, jídlo má tendenci se rychleji kazit a zároveň se k němu mnohem lépe dostanou nechtění škůdci, například moli,“ Iveta Motolová, nákupčí bezobalové sekce Košík.cz. „Kromě dóz k uskladnění některých bezobalových potravin také dobře poslouží bavlněné, prodyšné sáčky. I ty je tedy vhodné mít doma a využívat je naplno.“

Správné nádoby na uskladnění jsou ale jen polovinou úspěchu. Stejně důležité je také dbát na vlastnosti jednotlivých potravin a na to, jak reagují na světlo, vlhkost i v jaké teplotě je potřeba je uchovávat, aby vydržely čerstvé co možná nejdéle.

Základní suroviny do temna a sucha

Obiloviny a luštěniny patří mezi suroviny, které v bezobalové variantě najdete nejčastěji. V případě všech druhů mouky, fazolí, hrachu, čočky nebo rýže platí pravidlo je uskladnit do uzavíratelné, nejlépe skleněné, dózy a ponechat je na suchém, temnějším a chladnějším místě – ideálně tedy ve spižírně. V ní se ve stejných podmínkách bude dařit také oříškům, všem druhům semínek i například čerstvě namleté kávě, která si díky skladování v suchu a tmě uchová svou výraznou chuť, která jen tak nevyčpí.

„Obdobně je dobré přistupovat také k těstovinám. Stejně jako mouka vydrží nejdéle ve vzduchotěsné dóze. Více než chlad jim bude vyhovovat běžná pokojová teplota. Své místo tak mohou najít třeba na kuchyňských poličkách. K nim můžete přidat také koření. Je ale dobré mít na paměti, že pro něj se výrazně lépe hodí tmavší sklo, neboť většina jeho druhů je kromě vlhka náchylná také na světlo“ radí Motolová.

Sušené houby a ovoce nejsou problém

Ne nadarmo se říká, že Češi jsou národem houbařů. Odpočinková aktivita v případě dobré úrody vede k neuvěřitelným číslům – rekordním byl například rok 2019, kdy během sezóny lidé v lese nasbírali téměř 50 tisíc tun hub a plodů. V přepočtu na cenu takové množství činí více než 7 miliard korun.

Lidé poté houby, podobně jako třeba jablka ze sklizně, začnou ve velké množství sušit. Jenže jak vše dobře uskladnit? Základem je opět najít především dostatečně stinné, suché a chladnější místo. Houbám i sušeném ovoci se bude dobře dařit jak v dóze, tak v prodyšném pytlíku z bavlny.

Když pomůžou sáčky

Většina dosud zmíněných bezobalových druhů potravin své místo najde hlavně v dózách a sklenicích. Některé z nich ovšem potřebují dostatečný přísun vzduchu. Týká se to především česneku, pro který se hodí uskladnění do přírodního sáčku, případně jej můžete svázat do svazků a zavěsit na stinné místo. „V případě česneku je ale zároveň velmi důležité si hlídat teplotu a vlhkost. Prospěje mu spíše sucho a teploty mezi 13 a 18 stupni,“ doplňuje Motolová.

Na pečivo se taktéž vyplatí připravit si přírodní sáček, ideálně lněný nebo bavlněný. Chléb v něm bude při pokojové teplotě dostatečně dýchat, a zbytečně rychle neokorá ani se na něm nezačne jen tak objevovat plíseň.

Samostatnou kategorií jsou poté brambory. S nimi má většina lidí často dva problémy – v přílišné zimě se jejich škrob začne přeměňovat na cukr, a brambory pak začnou mít nepříjemnou nasládlou chuť. Naopak při vysoké teplotě zase mají tendenci klíčit. U hlíz je tedy dobré si hlídat teplotu, která by se měla pohybovat okolo 5 stupňů, a vlhkost udržovat na 85 až 95 %. Nejlépe se jim tedy povede v chladnějším sklepě, ve kterém je můžete schovat do jutového pytle, případně je umístit do dřevěné bedýnky či přepravky. I v tomto případě je ale nutné mít na paměti, že by brambory neměly být vyskládané do výšky na sobě. Vrstva by neměla dosáhnout více než 60 centimetrů a mělo by platit, že i k hlízám zcela vespod se dostane dostatek vzduchu.

Nakoupit, správně uskladnit a vše zpracovat. Tak zní ideální scénář snad každého nakupujícího. Jenže realita je často dost odlišná a až třetina všeho jídla na světě skončí v koši. Důvodů je mnoho, nezanedbatelný podíl ale na vyhazování má právě neznalost toho, zda různé typy ovoce a zeleniny uchovávat raději v chladu ledničky, nebo ve spíži. Při nesprávném zacházení pak často suroviny končí seschlé nebo pokryté plísní v koši. Jak tedy zjistit, kam skutečně patří?

„Ovoce i zeleninu se vyplatí vždy kupovat co nejvíce čerstvou, ideálně se stopkou nebo kořeny. Při samotném skladování je poté potřeba brát v potaz několik faktorů, které mají vliv na to, jak dlouho potravina zůstane čerstvá. Rozhoduje teplota, světlo a vlhkost. Stejně tak je dobré vycházet ze samotné povahy ovoce nebo zeleniny – například kolik obsahuje vody, v jakých podmínkách a kde vyrostla. Původ i doporučení na skladování najdete většinou rovnou na obalu. Ve chvíli, kdy si tyto faktory uvědomíte, nebude už tak složité si odvodit, jestli daný kus patří do lednice, spíže či sklepa, nebo je nejlepší ho nechat dozrát třeba na kuchyňské lince,“ radí Jaroslav Neuman, nákupčí ovoce a zeleniny z online supermarketu Košík.cz. „Nejzákladnější pravidlo ovšem zní: ať už budete uskladňovat jakýkoliv kus ovoce či zeleniny, nikdy ho neomývejte, dokud ho nebudete chtít zpracovat. Podobně jako je tomu například u vajíček, totiž i v tomto případě můžete porušit ochrannou vrstvu, která potravinu přirozeně chrání před předčasným zkažením.“

Do lednice jen s rozmyslem

Do chladu rozhodně patří veškeré bobulovité, zahradní a lesní ovoce, stejně jako jablka a hrušky. Všechny zmíněné mají rády vyšší vlhkost, která je udržuje chutné a čerstvé, ideální tedy bude je uskladnit do spodní části lednice. Do stejné přihrádky by měla putovat také veškerá listová a košťálová zelenina včetně ředkviček. U měkkých kusů platí, že není vhodné je pokládat na sebe – dochází pak k otlakům a urychlení tvorby plísně.

„Pro zachování co nejdelší čerstvosti je vhodné mít veškerou zeleninu v lednici uschovanou v odděleném boxu, ideálně pak v dózách nebo potravinářské folii. V chladničce je stejně tak možné na přechodnou dobu uschovat jakoukoliv již nakrájenou nebo oloupanou zeleninu, kterou máte připravenou třeba na vývar nebo do směsi. Nejdéle vám vydrží, pokud ji vložíte do nádoby s vodou,“ říká Neuman.

Speciálním případem jsou pak papriky. U těch se často uvádí, že by se měli skladovat mimo lednici pro zachování čerstvosti, ale to není tak úplně pravda. “Toto pravidlo platí jen u čerstvě sklizených paprik z vlastní zahrádky. Papriky zakoupené v obchodech patří jednoznačně do lednice, protože za sebou mají několik dní na cestě a ve skladech, kde jsou zachlazené a musí pokračovat ve stejném teplotním řetězci, jinak začnou dehydrovat,” doplňuje Neuman.

Co schovat raději do spižírny?

Chladné počasí je jako dělané na nákup posilovačů imunity, jako jsou citrusy a zázvor. Mějte ale na paměti, že by nikdy neměly přijít do lednice, ale do spíže. Tropické ovoce včetně citrusů totiž vyrostlo v teplém klimatu, v chladu má tedy tendenci měknout a rychleji plesnivět. To samé se týká také banánů. „Vhodná teplota pro uskladnění banánů se pohybuje okolo 13°C. Při dozrávání navíc podobně jako jablka uvolňují ethylen, který způsobuje rychlejší dozrávání. Je tedy vhodné je skladovat zvlášť od ostatního ovoce a zeleniny,“ radí Neuman.

Umístění mimo chlad lednice prodlouží životnost také zmíněného zázvoru, ale i třeba, dýně a veškeré zeleniny s vysokým obsahem vody – tedy lilek, cuketa nebo salátová okurka. Velké teplo jim ale také neprospívá a nejlepší, protože mohou začít usychat a ideální je pro ně chlad sklepa do 14°. Do spíže nebo sklepa patří samozřejmě také cibule, česnek a brambory. Právě škrob, který obsahují, má v chladu tendenci se měnit v cukr, a brambory pak zbytečně sládnou. „Ve spíži je ideálně ještě schovejte do jutového pytle, kde budou mít dostatek tmy a vy se tak vyhnete klíčení,“ dodává Neuman.

Nezapomeňte na kuchyňskou linku

Kromě lednice a spíže se může vhodným místem pro skladování určitých druhů potravin stát i vaše kuchyňská linka. Týká se to například bylinek, které vám nejdéle vydrží namočené ve sklenici s vodou. 

„Na lince můžete nechat dozrát ale také avokádo. Jeho proces dozrávání totiž začíná už ve chvíli, kde jej někdo utrhne. Do lednice ho tedy dávejte jen na přechodnou dobu ve chvíli, kdy je už zcela zralé a připravené ke zpracování. Jinak by rozhodně mělo vždy zůstat na lince,“ dodává Neuman.