Hovězí maso je stálicí české kuchyně, a ačkoliv ve spotřebě trochu zaostává za drůbežím a vepřovým, objevuje se na talířích v nekonečných variacích. V posledních letech navíc zažívá velkou obrodu a stále více lidí si rádo i doma dopřeje dobrý steak nebo tatarský biftek. Seznamte se s hovězím masem trochu blíže a naučte se, jak v obchodě vybrat ten správný druh.

Z Japonska i Brazílie

Mezi největší producenty hovězího patří tradičně USA, Brazílie a Čína, ale i řada dalších zemí. Proslulé je třeba argentinské hovězí, které se distribuuje do celého světa a vyzrává několik týdnů. Kolébkou nejluxusnějšího hovězího masa je však Japonsko. Právě odtud pochází plemena označovaná jako wagyu, která jsou považovaná za národní poklad Japonska. Chov těchto zvířat zahrnuje specifické techniky, včetně masáží a napájení skotu pomocí saké, díky čemuž je mramorování rovnoměrně rozprostřeno po celém svalu a dává tak vzniknout nejkvalitnějšímu hovězímu na světě. Pokud chcete proniknout do tajů hovězího, určitě byste měli maso z tohoto plemene ochutnat, protože jde o skutečný gurmánský zážitek.

Nutriční hodnoty

Hovězí maso je jedním z nejbohatších zdrojů kvalitních bílkovin a aminokyselin. Obsahuje také železo, zinek, kyselinu listovou a vitamíny řady B, především B12, který je důležitý pro správnou funkci nervového systému. Libové hovězí má kolem 5 % tuku, takže je dietnější než v českých kuchyních oblíbené vepřové. Je také výborným zdrojem kyseliny linolové, která napomáhá rovnováze mezi svalovou a tukovou hmotou v těle. Množství tuku v mase se ale vždy odvíjí od plemene, stáří konkrétního kusu, a také způsobu chovu.

Jak často si hovězí dopřávat? Červené maso by se na našem jídelníčku mělo objevit maximálně 1-2x týdně. Pak z jeho konzumace nemusíte mít obavy – jako u všeho i zde je nutná střídmost a důraz na původ masa a technologii přípravy.

Hovězí potřebuje čas

Optimální čas zrání hovězího masa je 10 ž 14 dní. Zvlášť v minulosti se tato doba často nedodržovala a u některých producentů to bohužel platí i dnes. Výsledkem pak je tuhé a tvrdé maso, se kterým budeme na zápolit jak při přípravě, tak i na talíři – koneckonců o „nekonečném“ masu z prostředí školních jídelen se některým z nás zdá dodnes. Nejlepší hovězí koupíme přímo u řezníka nebo z prověřeného zdroje, což platí i pro ostatní druhy masa. V obchodě je dobré vybírat u pultového prodeje, kde by měly být k dispozici informace o původu masa, datu porážky a věku a druhu poraženého zvířete. Pokud kupujete balené hovězí, zkontrolujte pohledem barvu masa, která by měla být vždy jasně červená. Vyhýbejte se balení, které obsahuje přespříliš tekutiny nebo je jakýmkoliv způsobem porušené.

Zásadní vliv na chuť má i prostředí, ve kterém se zvíře chová. Roli hraje druh krmiva, kvalitní pastva a chov s důrazem na dobré životní podmínky. To vše se pak odráží v kvalitě masa, které se dostane na pulty obchodů. „V České republice vzniká stále více chovů, které nehledí na kvantitu, ale prioritou je pro ně welfare zvířat. Maso z farem preferuje také stále více spotřebitelů,“ doplňuje Tomáš Balent, specialista na maso z online supermarketu Košík.cz. „V naší sekci Authentic nabízíme například hovězí od pana Kloudy, který zpracovává maso z českých a moravských farem, fungujících s maximálním důrazem na kvalitu života zvířat.“

Od hlavy po ocas

Hovězí maso můžeme rozdělit na přední a zadní část. Zatímco přední tvoří především menší a tučnější svaly, zadní hovězí označuje větší a libovější části, které umožňují kratší tepelnou úpravu. Z pohledu kvality se pak maso dělí do čtyř jakostních tříd, které vám mohou pomoci v základní orientaci.

1. Svíčková, kýta, nízký roštěnec

Svíčková (vysoká, střední a špička) se vyznačuje nejjemnějším masem, protože patří mezi nejméně namáhané svaly. Hodí se na pečení, dušení i grilování. Vykouzlíte s ní výborná minutková jídla jako medailonky či bifteky, ale také skvělé pečeně. Kýta se dále dělí na zadní, ořech, svrchní a spodní šál a využijete ji na pečení i dušení. Připravíte z ní výborné ptáčky, ale i steaky či oblíbený „tatarák“. Nízký roštěnec je libový, hodí se na mimo jiné na steaky – klasický T-bone steak tvoří právě nízký roštěnec a svíčková.

2. Vysoký roštěnec, plec

Vysoký roštěnec je oproti nízkému tučnější a hodí se na steaky, grilovaní i pečení či dušení. Plec se nachází na přední části a vynikne v podobě nudliček, při pečení i dušení. Kulatá plec se pak často používá jako tzv. falešná svíčková.

3. Žebro, hrudí, krk, oháňka

Žebro, hrudí i oháňka patří k levnějším druhům hovězího. Vyžadují delší dobu přípravy, ale odměnou vám může být třeba výborný vývar. Déle si musíte v kuchyni pohrát i s hovězím krkem a podplečím, které je považováno za nejkvalitnější část krku a hodí se například na guláš.

4. Kližka, líčka, pupek, špička hrudí

Masa zařazená do čtvrté kategorie jsou velmi variabilní a v poslední době se vrací na výsluní. Zářným příkladem mohou být například líčka, která zdobí talíře v nejedné luxusní restauraci. Hrudí i kližka se hodí na vaření a dušení a jsou oblíbeným masem k přípravě gulášů či vývarů.

5. Pro fajnšmekry

Hovězí kus lze zpracovat opravdu od hlavy až k patě. Poměrně často se tak i v českých kuchyních objevuje hovězí jazyk ve vařené či uzené variantě. Vyznavači netradičních jídel a extrémní gastronomie si zase rádi dopřejí například býčí varlata, která jsou považovaná za delikatesu. 

Zapékané, plněné, s omáčkou i bez, slané i sladké, pro milovníky masa i vegetariány, milované dětmi stejně jako dospělými. Bez těstovin rozličných druhů a chutí už by si většina z nás neuměla svůj jídelníček představit. Poodhalte jejich historii a naučte se, jak který druh co nejlépe využít.

Trocha historie

Vypátrat počátky historie těstovin v Evropě není jednoduché. Vzhledem k tomu, že základními ingrediencemi je mouka a vejce, se totiž v různých podobách vyskytovaly ve většině zemí. Je ale pravděpodobné, že kolébkou těstovin je Asie, kde se objevovaly už před tisíci lety v podobě nudlí. Cesta těstovin z Asie na starý kontinent je dodnes trochu nejasná. Svůj podíl měl jak středověký rozmach obchodování a s ním spojené zámořské cesty, tak i kočovné kmeny, které při svém putování obohacovaly evropskou kuchyni. Jiné zdroje uvádějí, že těstoviny znali již staří Řekové a Římané. Ať tak či onak, za kolébku těstovin je dodnes považována Itálie, která navíc díky svému příznivému klimatu může těstoviny doplnit řadou dalších kvalitních a čerstvých lokálních surovin.

Těstovinové trendy

Těstoviny jsou svým složením na první pohled velmi „obyčejné“. Kvalitní pšeničná mouka – nejčastěji se používá pšenice měkká nebo tvrdá (durum) tedy semolinová. Semolinové těstoviny mají přirozeně žlutou barvu, nelepí se a jen obtížně se rozvaří. Těstoviny jsou většinou bezvaječné, což určitě ocení vegani, nebo bezlepkové, takže vyhoví i osobám s potravinovými intolerancemi či alergiemi. „Do sortimentu těstovin se promítají obecné trendy ve stravování a příklon ke zdravějším a bio alternativám. Stále oblíbenější jsou například těstoviny vyráběné z jiných druhů mouky, třeba žitné, anebo ty, které neobsahují mouku vůbec a jsou připravené pouze z luštěnin a zeleniny či sóji,“ doplňuje Tomáš Hlatký, expert na trvanlivé potraviny z online supermarketu Košík.cz.

Běžně už bývají těstoviny i vícebarevné a v našich končinách jsou netradiční například černé sépiové těstoviny. Tu získávají díky přidanému sépiovému inkoustu, který jim dodává charakteristickou vůni i chuť mořských plodů.

Zdravé, nebo ne?

Měli bychom se konzumaci těstovin spíše vyhýbat, nebo si je lze dopřávat bez omezení? Těstoviny samy o sobě jsou tvořeny především komplexními sacharidy, takže jsou výborným zdrojem energie, kterou náš organismus potřebuje. Kromě toho obsahují také řadu minerálních látek – vápník, fosfor, sodík, hořčík či železo. Vždy ale záleží na tom, v jaké úpravě těstoviny jíme. Pokud je doplníme litry smetanové omáčky s tučným sýrem, nemůžeme se divit, že nám po čase začne být oblečení podezřele malé. Zrádné jsou i různé variace zapékaných těstovin nebo sladké úpravy. Ideální je těstoviny na talíři doplnit vydatným množstvím zeleniny a nebát se přidat maso a další zdroje bílkovin. I zde totiž platí, všeho s mírou. Pokud bude váš jídelníček vyvážený, nemusíte se konzumace těstovin nijak bát.

Čerstvé i sušené

Čerstvé těstoviny si po letech znovu nacházejí cestu do českých domácností a není problém je koupit ve většině obchodů. „Oproti sušeným těstovinám jsou ty čerstvé porézní a krásně se tak spojí s lehkou omáčkou nebo s olejem. Navíc jsou díky nízkému glykemickému indexu lehce stravitelné. Nutností je uchovávání v lednici a rychlá spotřeba – tyto drobné nevýhody se však několikrát vrátí výbornou chutí čerstvých těstovin,“ dodává Hlatký.

Sušené těstoviny je třeba oproti čerstvým déle vařit, glykemický index je vyšší, výhodou je však delší trvanlivost – ve spíži vám s přehledem vydrží i dva roky a jsou dobrou „pojistkou“ pro případ, kdy nevíte, co uvařit. Sušené těstoviny se hodí na zapékání a podávání s těžšími omáčkami, které díky své konzistenci dobře udrží. Kvalitu čerstvých i sušených těstovin však vždy určují suroviny použité při výrobě. Pokud tak máte chuť a čas, vyzkoušejte si jejich přípravu doma, tak, jak to dělávaly naše babičky, nebo vyzkoušejte dostupnou nabídku v obchodem – na Košík.cz najdete širokou nabídku všech druhů těstoviny od české značky Pasta Mamma, která používá semolinovou mouku přímo z Itálie a připravuje čerstvé těstoviny pro privátní značku Košíku Authentic, která klade důraz na prvotřídní kvalitu, poctivé zpracování a jasný původ surovin.

Hrubší těstoviny na omáčky

Jakou roli hraje povrch těstovin a jak se dá ovlivnit? Při výrobě těstovin se používají matrice, přes které se těstoviny při výrobě vytlačují a získávají svůj konečný tvar. Matrice se vyrábí z různých materiálů, jako je teflon nebo nerez, které kromě tvaru ovlivňují i hrubost povrchu těstovin. Na hrubší těstoviny, které dobře drží i tužší omáčky, se používá speciální matrice, která je vyrobena z bronzu. Použití tohoto materiálu má pro spotřebitele i jednu nevýhodu – těstoviny vyrobené pomocí bronzové matrice jsou většinou trošku dražší.

Znáte je všechny?

Krátké, dlouhé, duté, plněné… Na světě existuje neuvěřitelných 300 druhů těstovin. V našich končinách se budeme pohybovat maximálně v desítkách variací, ale i ty je dobré představit a poznat. Jsou totiž jídla, u kterých hraje volba správné těstoviny důležitou roli.

Dlouhé těstoviny

Tagliatelle, pappardelle, spaghetti, linguine, fettuccine… výčet druhů dlouhých těstovin by mohl ještě chvíli pokračovat. Pojí je především to, že se skvěle hodí k hladkým omáčkám, které dobře drží.

Krátké těstoviny

Krátké těstoviny jsou na trhu dostupné v celé řadě tvarů. Díky tomu, že jsou duté, případně vroubkované, zvládnout držet hustší omáčky včetně kousků masa či zeleniny. Krátké tvary vyniknou i v těstovinových salátech. Patří sem například penne, fusilli, farfalle či rigati (kolínka).

Plátkové těstoviny

Tenké a ploché plátky těstovin se díky svému tvaru hodí na vrstvení a zapékání. Tenkost těstovin totiž zaručí, že dobře nasáknou náplň a nebudou po upečení tvrdé. Nejznámější jsou bez debat lasagne, které lze koupit i předvařené a ušetřit čas u některých receptů.

Plněné těstoviny

Pokud máte rádi plněné těstoviny, pravděpodobně vám v obchodě do ruky padnou ravioli, tortellini či cannelloni. Připravit si je můžete i doma – fantazii se meze nekladou a jako náplň můžete zvolit mleté maso, sýr, zeleninu anebo je zkusit nasladko.

Krůtí maso patří mezi nejoblíbenější druhy masa, které se objevuje na českých jídelníčcích. Není divu – nízký obsah tuku ve spojení s výbornou chutí z něj dělá vyhledávané jídlo, oblíbené u dětí i dospělých. Málokterý druh masa navíc nabízí tak široké možnosti využití. Proč byste měli krůtí zařazovat do jídelníčku a čemu věnovat pozornost při nákupu a zpracování?

Krůtí maso je výborným zdrojem bílkovin, vitamínu B3, B6 a B12 a obsahuje také selen a zinek, který podporuje naši imunitu. Pokud ho konzumujete bez kůže, potěší vás i nízký obsah tuku, který z krůtího masa dělá vhodnou součást nejen běžného, ale i dietního jídelníčku. Sportovci a lidé žijící aktivním stylem zase ocení vysoký obsah bílkovin. Konkrétní hodnoty se ale vždy odvíjejí především od typu úpravy a toho, jakou část krůty konzumujeme. „Pozor bychom si měli dávat na všechny předpřipravené polotovary, které často obsahují hodně soli a na rozdíl od čerstvě zpracovaného masa našemu organismu neprospívají,“ upozorňuje Tomáš Balent, specialista na maso z Košík.cz.

Pozor na velikost

Způsobu, jak krůtu v kuchyni zpracovat, je nepřeberné množství. Můžete jít v duchu zaoceánských tradic a upéct opeřence celého – jen si před nákupem ověřte, že se vám vejde do trouby. Krůta z volného či bio chovu totiž může vážit klidně kolem 10 kg, krocan bude ještě těžší. A vaše standardní trouba či pekáč už pak nemusí stačit. Pokud tak dostanete celou krůtu, je praktičtější ji naporcovat, zmrazit a postupně spotřebovávat.

Využijte každou část

Až třetinu hmotnosti krůty mohou tvořit prsa, která jsou v kuchyni také nejčastěji využívaná. Připravit z nich můžete výbornou roládu, ale vyniknou také jako „proteinová“ součást zeleninových salátů. Filet z prsního řízku se hodí na minutky – připravíte z něj výborný steak, ale můžete ho také osmažit jako řízek, což ocení především děti. Krůtí stehna jsou oproti kuřecím výrazně větší, proto se dělí na horní a spodní. Vykostěná se hodí na přípravu rolád, ale můžete je také nakrájet a podusit jako guláš. Milovníci klasiky mohou horní stehno péct vcelku a podávat se zelím a knedlíkem. Z krůty v kuchyni spotřebujete opravdu vše – včetně křídel, krku a drobů, ze kterých si můžete připravit výborný silný vývar. Játra jsou zase skvělá smažená nebo je lze využít při přípravě knedlíčků do polévek.

Nakupujte obezřetně

Nákup krůtího masa bychom nikdy neměli uspěchat. Původ masa a podmínky, ve kterých byla krůta chovaná, totiž výrazně ovlivňují chuť, kvalitu a nezávadnost masa. Maso krůt chovaných na farmách má prokazatelně vyšší obsah omega-3 mastných kyselin a hodí se tak třeba i k přípravě prvních dětských příkrmů. Právě u výběru masa pro nejmenší je třeba být obezřetný. „V obchodech často narazíme na tzv. křehčené maso, do něhož je vpraven roztok vody, soli a dochucovadel či barviv s cílem udržet maso šťavnatější. Ač jde o zdravotně nezávadnou úpravu, už si kupujeme polotovar, který v sobě krom masa obsahuje další chemické látky. Kvalitní krůtí proto raději hledáme přímo na pultech a vždy čteme etikety,“ dodává Tomáš Balent z Košík.cz. Ten spolupracuje s krůtí farmou z Rychvaldu v Beskydech, která na Košíku prodává své krůtí v rámci značky Authentic: „Nabídka masa od českých chovatelů se během posledních let zvýšila a dostala z farmářských trhů i na pulty obchodů, takže zákazník by neměl mít problém kvalitní maso najít.“

Výrobci potravin se musí vypořádat se stále většími nároky nás, spotřebitelů. Na jednu stranu chceme kupovat čerstvé a zdravé potraviny, na stranu druhou bychom chtěli, aby nám jídlo dlouho vydrželo a uchovávalo si pěkný vzhled. U většiny čerstvých potravin toho však nejde dosáhnout bez přidání konzervantů, barviv a dalších aditiv. Etikety potravin pak svou délkou někdy připomínají spíš rodinný nákupní seznam na týden. Jak se vyznat ve všech zkratkách a číslech, abychom v široké nabídce obchodů vybrali správně?

Co na etiketě nesmí chybět

Každá etiketa musí uvádět řadu povinných údajů. Kromě přesného složení výrobku to zahrnuje také veškeré alergeny, jednotlivé složky potraviny a také výživové údaje. Ona kouzelná tabulka s přepočtem na 100 gramů nám usnadní přemítání o tom, zda je vybraná potravina opravdu tak zdravá, jak se tvrdí. Z tabulky snadno poznáte množství a druh obsažených tuků, sacharidů i bílkovin, ale také zastoupení vitaminů či minerálů. Pokud si hlídáte příjem živin, nezapomeňte hodnoty vynásobit podle skutečné hmotnosti výrobku.

Není éčko jako éčko

Množství přídatných látek a aditiv, které můžeme ve výrobcích najít, vydá na poměrně dlouhý seznam, který si nemáme šanci zapamatovat. Všechna „éčka“ ale nejsou špatná, jen je třeba rozlišit ta přírodní od syntetických a vědět, která jsou pro naše tělo škodlivá či nevhodná. Pozor bychom měli dávat především u potravin pro děti, jejichž jásavé barvy mají na svědomí právě éčka. Konzumace takovýchto vylepšených potravin může vyvolat bolesti hlavy, zažívací potíže, ale také podpořit alergie nebo rozvoj hyperaktivity. Pozor dejte především na E951 (aspartam), E621 (glutamát sodný), E250 (dusitan sodný) a barviva E110, E132, E133 a další. Abyste se v éčkách vyznali, stáhněte si do mobilu aplikaci, která vám umožní je snáze rozpoznat. 

Zákeřný cukr

Cukr je moderním strašákem a je velmi snadné podlehnout lákavým sloganům slibujícím „snížené množství cukru“, „bez cukru“ a podobně. U těchto potravin vždy důkladně sledujte složení. Pokud je cukru na 100 g méně než 5 g, jedná se o potravinu se sníženým obsahem cukru. Aby mohla být označována jako „bez cukru“, nesmí ho být ve složení více než 0,5 g na 100 g výrobku. Pozor si dejte především na různá umělá sladidla, která suplují cukr a vytvářejí onu žádanou sladkou chuť. Najdete je pod označením E900-E999 a patří tam například aspartam či cyklamát. Ačkoliv mají nízkou kalorickou hodnotu, jedná se o průmyslově zpracované látky a použití některých z nich je v mnoha zemích ve spojitosti s možnými karcinogenními účinky zakázané. „Chceme-li příjem cukru opravdu omezit, musíme se umělým sladidlům vyhnout, protože právě tyto látky podporují závislost na sladké chuti. Vybírat bychom měli potraviny s označením ‚obsahuje jen přirozeně se vyskytující cukry‘, kde máme jistotu, že do nich nebyl žádný cukr přidán, “ říká Iveta Motolová, nákupčí online supermarketu Košík.cz.

Tukům se nevyhýbejte

Tuky jsou pro správné fungování našeho těla nezbytné a není nutné se jim úzkostlivě vyhýbat. Důležité je ale vědět, jaký tuk by potraviny měly obsahovat. Při procházení složení si dejte pozor především na formulaci „částečně ztužené tuky“. Pod ní se totiž ukrývají trans mastné kyseliny, které jsou pro lidský organismus škodlivé. Přesto po nich výrobci často sahají, protože jsou odolné a dlouho vydrží. Najít je tak můžete třeba v čokoládových polevách, sušenkách a dalších cukrovinkách. 

Čím delší, tím horší

Základní pravidlo při orientaci v etiketách je poměrně jednoduché. Pokud je složení výrobku vypsané na několik řádků a objevuje se v něm dlouhý seznam éček v podobě umělých konzervantů, sladidel či barviv, dejte od něj raději ruce pryč. Vybírejte si raději potraviny se základním složením – jogurty obsahující pouze mléčné kultury bez zahuštění modifikovaným škrobem, marmelády konzervované cukrem, sladkosti bez umělých barviv a glutamátu. Možná vám tato jídla nevydrží několik týdnů, vašemu tělo ale prospějí.

Vyznat se v široké nabídce olejů na trhu není vůbec jednoduché. Nevhodně zvolený olej přitom nemá vliv jen na chuť výsledného pokrmu, ale může ovlivnit naše zdraví, a to jak pozitivně, tak i negativně. Na co dát pozor, když vybíráme olej do salátu nebo na smažení?

Seznamte se s bodem zakouření

Zní to trochu tajuplně, ale u olejů se vám trocha teorie a čísel bude hodit. Bod zakouření totiž udává teplotu, při které olej přestává být stabilní. Laicky to znamená, že se tzv. přepaluje, ničí se v něm všechny prospěšné látky, a naopak se začínají uvolňovat karcinogenní škodliviny. Oleje, které mají nízký bod zakouření, byste neměli používat v teplé kuchyni. Obecně platí, že vyšší teploty (při smažení cca 200 °C) lépe snáší rafinované oleje. Teplotní stálost s sebou ovšem nese nevýhodu v podobě nižšího obsahu vitaminů a minerálů. Oproti tomu za studena lisované nerafinované oleje vašemu organismu prospějí, ovšem vyšším teplotám byste je vystavovat neměli. Platí to i pro máslo, které se začíná pálit už při velmi nízkých teplotách a na smažení je lepší použít alternativu v podobě přepuštěného másla, tzv. ghí.

Na pánev patří teplotně stabilní oleje

Chystáte se smažit řízky k nedělnímu obědu nebo jste vytáhli wok a chcete se pustit do asijské kuchyně? Vyberte takový olej, který se na pánvi nezačne přepalovat už za nízkých teplot. Dobrou volbou je řepkový olej, který zvládne velmi vysoké teploty až 240°, a navíc obsahuje organismu prospěšné omega 3 mastné kyseliny. Velmi oblíbený je i slunečnicový olej, ten ale oproti řepkovému obsahuje méně mononenasycených mastných kyselin, a především není tak teplotně stabilní. „Pokud chceme na slunečnicovém oleji smažit, měli bychom věnovat pozornost etiketě a koupit takový, který je určen specificky na smažení a nebude se tedy přepalovat,“ dodává Tomáš Hlatký, nákupčí trvanlivého zboží z online supermarketu Košík.cz.

Nebojte se alternativ a novinek

Méně obvyklé druhy olejů zažívají v posledních letech boom nejen v koupelně, ale i v kuchyni. Platí to třeba pro vyhledávaný kokosový olej, který je za pokojové teploty tuhý a rozpustí se až vlivem tepla. Má velmi univerzální využití jak v teplé, tak i ve studené kuchyni a jeho rafinovaná verze se hodí i na smažení, protože snese velmi vysoké teploty. Kokosový olej mnozí řadí dokonce mezi tzv. superpotraviny – pozitivně totiž působí pleť, vlasy, zuby, a dokonce zpomaluje stárnutí. Pokud chcete co nejkvalitnější kokosový olej, sáhněte po bio panenské variantě lisované za studena.

Ozvláštněte chuť letních salátů

Oleje, které vám prokáží skvělou službu při smažení, v salátech už tolik nezazáří. Ve studené kuchyni totiž obzvlášť vynikne chuť oleje a je vhodné zvolit takový, který doplní, ale nepřebije ostatní suroviny. Zeleninové i ovocné saláty můžete zakápnout extra panenským olivovým olejem, skvělý je i lněný nebo dýňový, z nichž připravíte i chutné zálivky a dresinky. Oleje s jemnými oříškovými tóny, jako je třeba sezamový, zase vyniknou především v asijské kuchyni.

Pozor na skladování

Většina olejů není nijak náročná na skladování, přesto byste měli dodržovat základní pravidla, aby olej vydržel, nežluknul a nezkazil se. Koneckonců na zahraničních dovolených v jižních zemích uvidíte například olivový olej skladovat v tmavých nádobách, které nepropustí světlo. „Oleje skladujeme na suchém a tmavém místě. Lednička není vhodná, protože vlivem nízkých teplot se olej může zakalit. Jakékoliv teplotní výkyvy a nesprávné skladování zkracují trvanlivost oleje a snižují i obsah zdraví prospěšných látek,“ uzavírá Hlatký.

Letošní grilovací sezona se blíží. Až vytáhnete a očistíte gril, přijde čas také na oprášení osvědčených receptů, vymýšlení nových variací a hledání toho správného kusu masa na gril. Dobře zvolené maso totiž dokáže udělat z obyčejného grilování gurmánský zážitek. Jak se v široké nabídce vyznat a která masa jsou sázkou na jistotu i pro začátečníky?

Hovězí na steak i burger

Kdo by nemiloval šťavnatý steak servírovaný rovnou z grilu? Hovězí maso nás ovšem může při grilování potrápit a pokud sáhneme po nesprávném, může se stát, že vyhodíme několik set oknem. Maso by v první řadě mělo být dobře uzrálé a také prorostlé – právě tuk mu při grilování dodá šťavnatost. Výborný steak si ugrilujete z nízkého roštěnce, hodí se ale i vysoký roštěnec, svíčková nebo květová špička. “Obecně lze grilovat víceméně jakoukoliv část hovězího – pokud ale nebude maso dostatečně vyzrálé a čerstvé, od grilovací katastrofy vás nic nezachrání,” upozorňuje Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Patříte spíše k milovníkům poctivých burgerů? Chcete-li mít jistotu, že je mleté maso opravdu kvalitní, vybírejte od prověřených dodavatelů nebo si ho ještě lépe umelte sami. Zvolte takové maso, které obsahuje dostatečné množství tuku, ideálně alespoň 20 %. Hodí se třeba přední hovězí z krku, které dodá burgeru šťavnatou chuť a na grilu se nevysuší. Pozor, nikdy nepoužívejte zmrazené maso, burger by špatně držel tvar a zmrazení by se odrazilo i v jeho chuti.

Vepřové na kotletu i žebírka

Vepřové maso je cenově příznivější než hovězí, chuťově se mu přitom směle vyrovná. Ne nadarmo je nejoblíbenějším masem, které v létě končí na grilu. Výhodou vepřového masa je navíc to, že nemusíte řešit jeho vyzrálost. Různých chuťových variací pak dosáhnete obměnou grilovacích marinád a samozřejmě volbou příloh. Jaký druh vepřového zvolit? „Při výběru nikdy nešlápnete vedle s krkovicí, která bude díky vyššímu obsahu tuku po grilování krásně šťavnatá. Ugrilovat si ale můžete také vepřovou kotletu, a to jak s kostí, tak bez. Žádná grilovací party se ovšem neobejde bez vepřových žebírek. Vyberte vždy taková, která na sobě mají hodně masa (tzv. vysoká žebra), a budete tak mít jistotu, že na nich i po grilování bude dostatek výborného a od kosti odpadávajícího křehkého masa,“ radí Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Pokud si chcete dopřát něco opravdu speciálního, zkuste ugrilovat vepřový bůček. Jednak vás jeho nákup cenově nezruinuje, jednak jde o vynikající lahůdku, která už si našla místo i na českých grilovačkách.

Drůbeží nemusí být suché

Drůbeží maso je vyhledávané pro svou libovost a malé množství tuku. Připravíte ho velmi jednoduše a rychle a když budete postupovat správně, nebude vysušené, ale naopak chutné a šťavnaté. Drůbež je na grilu velmi variabilní. Grilovat můžete celé kuře, ale i čtvrtky, prsa či stehna. Hitem vašeho grilování pak budou bezesporu křupavá kuřecí křídla, kterým dodá šmrnc třeba medová marináda nebo chutná BBQ omáčka.

Grilovat lze nejen kuřecí, ale také ostatní druhy drůbeže. Výborná jsou třeba husí či kachní prsa. Skvělým druhem masa na grilování je krůtí. Toto maso je pevné, přitom šťavnaté a jemné. Na grilu nejčastěji připravujeme krůtí prsa, případně celé stehno. Klíčový je stejně jako u ostatních druhů masa jeho původ a čerstvost. „Krůtí maso je z výživového hlediska považováno za nejlepší druh drůbežího masa. Obrovskou roli ale hraje jeho původ. Pokud chceme opravdu chutné maso, měli bychom zvolit krůtí od dodavatele, který chová drůbež v přirozeném prostředí, nevystavuje ji zbytečnému stresu a krmí kvalitním krmivem. To vše se totiž v chuti odrazí, a i proto jsme ve spolupráci s českými farmáři vytvořili značku Authentic, která nabízí pouze maso s ověřeným původem,“ upozorňuje Tomáš Balent, nákupčí masa a uzenin online supermarketu Košík.cz.

Nebojte se netradičních mas

Proč se omezovat jen na běžné druhy mas? Zkuste si letošní grilování zpestřit i masem, které se na talíři zase tak často neobjevuje. Skvělým příkladem je třeba jehněčí kýta nebo kotletky, po kterých se u grilu jen zapráší. Na grilovací menu stále častěji zavítá i zvěřina, které se vůbec nemusíte bát a která vás mile překvapí svou výraznou chutí. Připravit si můžete třeba srnčí, kančí či dančí maso v marinádě z divokého koření, sáhnout můžete i po bažantovi, který ale má tendenci se vysoušet. Maso by vždy mělo být správně odleželé a vy byste si měli být jisti jeho původem a zdravotní nezávadností– vyhněte se proto všem podezřelým a neověřeným nabídkám, které se občas na internetu objeví. Pozor, mezi zvěřinu se řadí také klokaní maso, které se v nabídce obchodů objevuje poměrně často a připravit si z něj můžete třeba steak nebo špízy. Nabídku lehce exotických mas pak završí pštrosí maso, které je velmi zdravé, bez problémů ho seženete i od českých chovatelů a na grilu vás potěší výbornou jemnou chutí.

Jak dlouho grilovat?

Nezbytným pomocníkem při grilování vám bude teploměr, kterým můžete měřit teplotu uvnitř pokrmů. Nestane se vám tak, že kuřecí bude uvnitř syrové nebo že naopak přepečete drahé vyzrálé hovězí. U každého masa si pohlídejte také teplotu grilu, dobu pečení a to, zda je nutné maso otáčet. Pokud budete grilovat často, pravděpodobně budete mít za chvíli všechny stupně a minuty v hlavě, v opačném případě je ale nejjednodušší řídit se návodem, který jste pravděpodobně získali spolu s vaším grilem. S tabulkou teplot a mobilem po ruce se nemusíte vůbec cítit trapně – čas si při grilování stopují i profíci!

Patříte k lidem, kteří mají neustále po ruce lahev s vodou? Nebo si naopak někdy až během odpoledne uvědomíte, že jste za den vypili jen ranní kávu?

Pro správné fungování našeho organismu je příjem tekutin nezbytný. Ovšem není pití, jako pití a občas je dobré si zrekapitulovat, jakým nápojům se raději vyhnout a jak by měl správný pitný režim vypadat.

Kolik vypít?

Kolik tekutin bychom za den měli vypít? Jednoznačná a univerzální odpověď neexistuje, odvíjí se od hmotnosti, věku, ale i našeho zdravotního stavu nebo tělesné zátěže. Obecně můžeme říci, že za den bychom měli přijmout 2-3 litry tekutin, ideálně v podobě čisté vody, neslazených nápojů, ovocných či zeleninových šťáv a samozřejmě tekutin z jídla. Pokud pijeme nedostatečně, na našem organismu se to projeví únavou, bolestí hlavy, kolísáním tlaku nebo třeba sušší pokožkou. Nebezpečný ale může být opačný extrém – přílišný příjem tekutin ve snaze dodržet pitný režim. Přetěžujeme tím totiž ledviny, z těla se vylučuje příliš mnoho minerálů a může dojít k otravě a v krajním případě selhání organismu. I u přísunu tekutin proto platí, všeho s mírou. 

Je libo vodu, nebo čaj?

Ideálním prostředkem na dodržování pitného režimu je obyčejná voda. Nejste ji schopni do sebe dostat? Zkuste přidat pár kapek citronu nebo si ji naředit přírodní ovocnou šťávou. Postupně můžete poměr upravovat a množství džusu ubírat. „Pitný režim můžeme doplnit i pomocí jemně mineralizovaných vod, které umí našemu tělu dodat chybějící minerály, jako třeba hořčík. Tekutiny dobře doplní také slabý zelený, bylinkový nebo ovocný čaj. Milovníci černého čaje nebo kávy by si naopak měli dát pozor na dehydrataci, kterou mohou tyto nápoje svým obsahem kofeinu způsobovat. Oblíbený ranní šálek kávy bychom proto neměli do pitného režimu vůbec počítat,” říká Petr Souček, nákupčí nápojů online supermarketu Košík.cz a doplňuje: „To ovšem neznamená, že bychom měli přestat pít kávu. Sice přirozeně urychluje proces močopudnosti a dehydruje, což s sebou přináší pocit žízně a potřebu doplnit vodu. V rozumné a kontrolované míře tak může příznivě podporovat dostatečný přísun tekutin.” 

Džusy a šťávy omezte

Různé ovocné šťávy působí na první pohled zdravě – jsou přece z ovoce. Obsahují ale množství přírodních cukrů a někdy jsou doplněné i umělými sladidly či aromaty. Pokud si chcete dopřát jednou za čas džus, pečlivě sledujte složení a volte čerstvě lisované šťávy nebo kombinujte ovoce se zeleninou. Výrazně omezit byste měli limonády plné umělých sladidel – zkuste je nahradit těmi, které perlí, ale obsahují přírodní šťávu třeba v podobě moštu.

Alkohol a energetické nápoje s mírou

Sycené vody by měly být spíše příležitostným zpestřením a neměly bychom je pít pravidelně. „Nadměrně sycené vody mohou způsobovat pocit plynatosti, dráždit žaludek a při nadměrné konzumaci zatěžovat ledviny. Vybírejte si proto raději jemně sycené vody a pijte je jen občas. Stejně jako u čajů nebo minerálek i zde platí, že je vhodné tekutiny střídat a nepít jeden druh dlouhodobě,“ doplňuje Petr Souček.

Opravdu výjimečně byste pak měli pít energetické a kolové nápoje, které obsahují stimulační látky, nejčastěji v podobě kofeinu. Umí nabudit náš organismus, ale dlouhodobě může nadměrná konzumace kofeinu způsobit nespavost, nervozitu i úzkost a poškodit orgány. Samostatnou kapitolou je alkohol, který významně dehydratuje a vytváří nadměrnou zátěž na naše ledviny.

Jak pít pravidelně

Pokud si večer vzpomenete, že jste přes den vypili málo, není dobré to nárazově dohánět. Správný pitný režim totiž vyžaduje pravidelnost. Pocit žízně už signalizuje, že jsme příjem tekutin podcenili, ale nárazovým vypitím dvou litrů vody našemu tělu příliš neprospějeme. Pokuste si proto vytvořit nový zdravý návyk a pijte malé doušky v průběhu celého dne. N Začněte už po probuzení, kdy sklenice vody s citronem správně nastartuje náš organismus na celý den.

Zodpovědně vůči přírodě

Chcete dodržovat zodpovědně pitný režim, ale příčí se vám kupovat pořád nové PET lahve? Není divu, obaly od nápojů tvoří velkou část námi vyprodukovaného odpadu. Klasická plechovka se v přírodě bude rozkládat 15 let, plastová láhev nebo kartonový obal v podobě tetra-paku s alobalovou vrstvou dokonce 100 let a sklo je víceméně nezničitelné. Jak spotřebu plastů, a celkově obalů omezit? Pořiďte si na pití lahve z nezávadných materiálů, které můžete používat opakovaně. Pokud raději volíte klasický plast nebo plech, sáhněte po vratných obalech, jaké nabízí třeba Košík.cz ve spolupráci se společností Mattoni. Můžete si koupit jak zálohovanou plastovou lahev, tak i plechovku. Po vypití ji jednoduše vrátíte kurýrovi, a tím i zpět do oběhu. Pitný režim se vám hned bude dodržovat mnohem lépe.