Přestože celorepublikový dluh na výživném v posledních letech klesá, neznamená to, že by se dařilo efektivně řešit celkovou problematiku dlužných alimentů. Asociace neúplných rodin, provozující největší asistenční program VašeVýživné.cz, se proto rozhodla prozkoumat, jak vlastně vypadá typický český dlužník.

V České republice je v současnosti asi 115 500 dlužníků na výživném. Ze zhruba 7 % se jedná o takzvané chronické dlužníky – tedy neplatiče, kteří svému potomkovi neposlali nikdy ani korunu, v ostatních případech jde buď o rodiče, kteří přestali platit, platí nepravidelně anebo platí méně, než kolik jim určil soud.

V naprosté většině případů se jedná o osoby práceschopné, které se však více či méně pohybují v šedé příjmové zóně a chrání se tak před exekucí. A to i kvůli tomu, že kromě alimentů ze zhruba 1/3 dluží také splátky spotřebitelských úvěrů.

Neplacení alimentů je doménou mužů, mezi dlužníky jsou zastoupeni asi 93,5 %, žen je 6,5 %. Zde však může statistika lehce zkreslovat, neboť muž výrazně častěji dlužné výživné nenahlašuje a neřeší. Nejvíce dlužníků je ve Středočeském kraji, následně v Moravskoslezském kraji a poté v hlavním městě.

„Možná rozbijeme stereotyp o dlužníkovi. Překvapivě se většinově jedná o osoby, u kterých byste to netipovali. Což je možná důvod, proč je neplacení alimentů stále tolerovaným jevem. Netýká se totiž osob na okraji společnosti, ale naprosto běžných Čechů,“ zakončuje Iveta Novotná, ředitelka asistenčního programu VašeVýživné.cz.

Typický český dlužník

Muž – říkejme mu třeba Dušan, pochází ze středočeského města. Je mu 42 let a svým dvěma dětem – Honzovi a Evě ve věku 10 a 12 let – dluží za posledních 5 let více než 92 tisíc korun. Nejedná se o chronického neplatiče. Po rozvodu, který přišel zhruba 7 let po svatbě, se snažil dětem přispívat na živobytí na základě ústní dohody. A i teď, když si děti bere na víkend, jim leckdy dá pár stokorun jako kapesné.

Postupné ochlazení vztahů s původní rodinou, na kterém se podepsaly první vážnější vztahy s novými přítelkyněmi, však vedlo k tomu, že domluvené výživné postupně přestal hradit v plné výši a začal jej využívat jako donucovací nástroj. S výší výživného, kterou posléze určil soud, nesouhlasí a rozporuje i celkovou výši dluhu.

Dušan má vzdělání s maturitou a v současné době rozhodně nemá problém si vydělat. Neumí však s penězi hospodařit, zvláště když má část mzdy vyplácenu načerno v hotovosti. Exekuce je pro něj postrach, protože by výrazně snížila jeho životní úroveň, na druhou stranu do poslední chvíle nevěří, že by jeho bývalá žena mohla dluh vymáhat exekučně.