I přes rostoucí životní úroveň většiny obyvatel republiky a s tím spojený růst životních nákladů se průměrné soudem určované výživné v podstatě nemění. Medián i v loňském roce zůstal na 2000 korunách. Jenže výjimečné nejsou ani výrazně nižší částky. Každý dvacátý rodič má výživné vyměřené do 1000 korun včetně, 10 % má pak méně než 1000 korun. Program VašeVýživné.cz, který problematiku zkoumal, dokonce zaznamenal částky nižší než 200 korun měsíčně. Přitom i nadále platí, že ani takto malé částky celá řada rodičů není ochotna platit včas a v úplnosti.

Průměrná mzda v České republice byla dle Českého statistického úřadu v posledním kvartálu celých 33 840 Kč korun. To jinými slovy znamená meziroční nárůst průměrné mzdy nominálně o 6,9 % a reálně o 4,7 %. Toto tempo je jedno z nejrychlejších za posledních 10 let a politici i ekonomové tvrdí, že růst mezd bude pokračovat i nadále. Průměrné vyměřované výživné je přitom nejméně poslední 3 roky na stálé hladině.

Nejnižší částka, se kterou klient do programu VašeVýživné.cz vstoupil, bylo 65 korun. S maximálně pětistovkou na jedno dítě si pak musí vystačit každý dvacátý samoživitel. 10 % samoživitelů má výživné pod 1000 korun (tato skupina si musí průměrně vystačit s 600 korunami), přičteme-li i ty, kteří mají vyměřenou rovnou tisícovku, dostaneme se na 20 % z celku.

Podle odborníků za nízké vyměřované částky může i praxe dlužníků, kteří stále častěji uměle snižují svou životní situaci, aby unikly reálně vysokým alimentům. Změnit by to však mohl nedávný nález Ústavního soudu. Ten se proti takové praxi jednoznačně vymezil a tuto praxi zcela odsoudil.  Pomůže totiž výrazným způsobem odstranit šedou zónu, ve které se doposud pohybovala celá řada takzvaných „dobrovolných neplatičů“ a upravit praxi některých opatrovnických soudů, které nedostatečně prověřují skutečnou životní úroveň.

Iveta Novotná z asistenčního programu VašeVýživné.cz však upozorňuje, že na počátku vždy musí být aktivita dotčeného rodiče. V případě, kdy nejsou alimenty vyměřené ve výši, která odpovídá skutečné životní úrovni povinného je třeba bránit se soudně, nízké alimenty, nejsou-li placené, má smysl vymáhat.

„I rodič může předložit soudu důkazy o účelově snížených příjmech či skutečné životní úrovni. Pokud bylo výživné soudem určeno nespravedlivě, je to rozhodně důvod k obraně. Stejně tak není možné tolerovat neplacení alimentů, jakkoli jsou nízké,“ uvádí Iveta Novotná, ředitelka programu VašeVýživné.cz „Pokud neplatiči budeme jeho liknavost tolerovat, nebude s výdaji na potomka počítat ani kdykoli dále v budoucnu, kdy třeba dojde k navýšení částky. Pro mnoho rodin i nízké částky znamenají alespoň nějakou vzpruhu. Nezachrání, ale pomohou.“

V loňském roce policie řešila 8 351 nahlášených trestných činů zanedbání povinné výživy – nejméně za 6 let. To ovšem neznamená, že by se problém zlepšoval.

„Například chronických neplatičů je mezi povinnými stále stejné množství. A celkový počet dlužníků spíše roste s ohledem na stoupající trend rozvodovosti,“ zmiňuje Novotná. „Ve svém okolí má každý člověk zhruba čtyři lidi, kteří se nacházejí ve finanční tísni kvůli nízkému nebo neplacenému výživnému. Máme tedy před sebou jako společnost stále ještě dlouhou cestu.“

Nález ústavního soudu z 26. 2.: https://www.usoud.cz/aktualne/nalezite-oduvodneni-odlisneho-posouzeni-ucelovosti-ukonceni-podnikani-rodice-povinn/