Česko je země skládkám zaslíbená. V současnosti se skládkuje zhruba polovina veškerého komunálního odpadu. Jeho produkce meziročně neklesá, takže plocha nutná k jeho ukládání se každým rokem zvětšuje. Provozovatelé skládek tedy hledají cesty, jak se domluvit se svými sousedy. Jednou z možností je dobrovolné sídlení dat o jejich dopadech na životní prostředí s pomocí speciálních senzorů. Vyvinul je brněnský startup Agdata.

Agdata sice nedokáže eliminovat dopady skládky na okolí, dokáže však efektivně hlídat, že nepřekračuje normy dané zákonem. Prostřednictvím sítě citlivých senzorů umístěných na okolních pozemcích nepřetržitě měří a zaznamenává hodnoty látek, které skládka produkuje. Tato data pak může provozovatel jednoduše sdílet například se samosprávou. Anebo je může měřit přímo samospráva a provozovatel skládky hradí provoz senzorů.

Takzvané R-senzory zvládnou ohlídat hodnoty oxidu uhličitého, oxidu dusičitého, čpavku nebo metanu. Kromě toho mohou hlídat hodnoty prašnosti. Prach totiž může produkovat jak samotné skládkoviště (zejména v případě, kdy se na něm ukládá například stavební opad), tak vozy, které na něj odpad zaváží.

„Jsou momenty, kdy obce tahají za kratší konec provazu. V celé řadě lokalit jsou provozem skládky zasažené celé čtvrti, nárazová měření však často neprokážou zásadnější problém anebo to skončí pokutou, ale nic se nezmění. V tomto ohledu je třeba přístup přehodnotit,“ zmiňuje Lukáš Musil, obchodní ředitel Agdata. Podle něj je měření dopadů skládky na okolí výhodné i pro samotné provozovatele. „Pokud doloží, že skládka nemá na nejbližší okolí negativní dopad, výrazně lépe se jim pak se samosprávou jedná například o rozšíření provozu nebo změně ukládaného materiálu.“

Nikdo nechce skládku za domem

A to je pro řadu provozovatelů klíčové. Ještě nejméně do konce dekády totiž bude skládkování v Česku zažívat boom. Přestože Evropská unie dlouhodobě účinně pracuje na tom, aby v členských státech končilo na skládkách komunálního odpadu jen nezbytné minimum odpadků, realita v Česku je zatím trochu jiná. Může za to mimo jiné i odklad zákazu skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů, který měl platit již za dva roky. Česko ho však uvede v platnost až v roce 2030.

„Nikdo pochopitelně nechce skládku za domem. Povolovací procesy pro její rozšíření nebo změnu musí projít přes zastupitelstva, která jsou pochopitelně pod tlakem svých obyvatel. Dojít k dohodě, že skládka bude transparentně sdílet data o svých dopadech na okolí je tak často jedinou cestou, jak se vyhnout patové situaci,“ zmiňuje Musil. „Obec se zároveň může dohodnout, že kdy, kdy bude skládka nadměrně prášit nebo obtěžovat zápachem bude muset například finančně kompenzovat. To je pak pro provozovatele motivační a rychleji to vede k odstranění problému.“

První datově transparentní skládka na Slovensku

Jedna z prvních „datově transparentních“ skládek se nachází například několik kilometrů od českých hranic – na Slovensku v obci Dubová. Patří stejnojmenné obci, která se v minulosti musela potýkat například s peticí za okamžité uzavření skládky. Nyní nainstalovala na několik míst senzory, které mimo jiné hlídají konkrétní dopady skládky na obyvatele – například produkci PM částic nebo výfukových plynů.  Data ze senzorů, které se nachází po obvodu jejího areálu sdílí v reálném čase se zastupitelstvem obce. A to může v případě nadměrných hodnot varovat občany.

„Data o nebezpečných skládkových plynech pochopitelně měříme přímo v šachtách v tělese skládky, tak jak to požaduje legislativa. Doplňkově jsme však přímo u areálu, ale také v na několik místech v obci, začali měřit i další vlivy, které nám umožní lépe monitorovat její provoz. Data o prašnosti nebo třeba výfukových plynech sbíráme v reálném čase a nabízíme je obyvatelům přímo na webových stránkách Dubové,“ uvádí starosta obce Ľudovít Ružička. „Díky tomu jsme se k velkému překvapení dozvěděli, že kvalita ovzduší v obci je kvůli dopravnímu provozu často horší než přímo na skládce jako takové.“

Datové senzory jsou řešením i pro stavby

Tak jako skládky je však možné hlídat i jiné areály. Datová kontrola prašnosti se stále častěji skloňuje u velkých staveb, jako jsou dálnice, koridory nebo například logistická centra. Při skrývkách zeminy v suchém období totiž velice často dochází k obtěžování okolí prachem. V některých případech navíc zdravotně závadným.

„Je jasné, že při staveních pracích se bezprašnému prostředí není možné vyhnout. Nicméně to ještě neznamená, že by obce neměly vyžadovat kompenzaci pro zasažené obyvatele. A opět platí, že je to výhodné i pro samotné stavaře. Kompenzace obyvatel, založené na reálných datech z ovzduší tím, výrazným způsobem snižují vzájemné konflikty a dokáží utlumit,“ zakončuje Musil.