Spojení světů živých a mrtvých – 7 nejklasičtějších japonských hororů s Toshibou

Svátek mrtvých, v Čechách známý jako Dušičky. Starý keltský a později slovanský svátek, který se odehrává v čase, kdy se podle prastaré tradice stírají hranice mezi světem živých a mrtvých. Období, kdy jsme se nadobro rozloučili s létem a snažíme se vyrovnat s nástupem sychravého počasí a dlouhých večerů.

Pokud bychom to však chtěli brát z té veselejší stránky, vzniká v čase Dušiček celá řada příležitostí k prolenošení volného času a plnému využití mysteriózní atmosféry. Co se například schoulit do peřiny při sledováním strašidelných filmů?

Pokud bychom hledali opravdové mistry filmového hororového žánru, pravděpodobně bychom na prvním místě jmenovali japonské režiséry. Většina jejich snímků je vysoce ceněná jak ve světě, tak u tuzemských diváků. Vlastně nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že mezi Čechy a Japonci existují dlouhodobé sympatie.

„Japonská filmová kultura má s tou českou celou řadu průsečíků,“ zmiňuje Karel Drda, filmový kritik a redaktor portálu dokina.cz. „Japonské filmy vynikají velkou úctou k vlastní tradici, nepodbízejí se, jsou určeny pro komorní publikum a nesou svérázné kulturní prvky.“

Japonský svátek mrtvých, buddhistický Obon, se slaví 15. den sedmého měsíce lunárního kalendáře. Podle tradice se během těchto dnů mrtví vracejí zpět na zem. Cestu jim ukazují svíčky a lucerny, a to jak na zemi, tak na moři nebo jezerech. Třídenní svátek slouží pro návrat do rodných vesnic a rozmlouvání s příbuznými a je velmi podobný tomu českému.

I proto letos Japonská značka Toshiba, která uvedla na trh jako první 4K technologii, vybrala ve spolupráci s Karlem Drdou pro české fanoušky sedm klasických japonských hororů, které pomohou dostatečně si užít ponurou atmosféru začátku listopadu. Jsou to právě horory ze země vycházejícího slunce, které dokáží mistrně pracovat s náznaky, fantazií a zapojit do celého filmu divákovo podvědomí. Zkrátka, pokud se rádi bojíte, garantujeme vám, že některé z těchto snímků vám zůstanou pod kůží několik dní.

  1. Chytrý horor, pracující s diváckým podvědomím
    Ringu – 1998, režie: Hideo Nakata
    Klasika, kterou musí vidět každý milovník hororového žánru. A to i v případě, kdy znáte pozdější remake Kruh z americké produkce. Zrnění televizní obrazovky nikdy nevypadalo tak hrůzostrašně!
  1. Ten nejtradičnější japonský strašidelný film
    Onibaba – 1964, režie: Kaneto Šindó
    Syrový příběh z doby feudálního Japonska, který stojí rozkročen mezi historickým filmem, mýtem a strašidelnou pohádkou. Ponurá atmosféra bažiny a všudypřítomného rákosí, které je domovem dvou žen, vás nenechá v klidu.
  1. Depresivní hororový thriller s prvky antiutopie
    Kairo – 2001, režie: Kijoši Kurosawa
    Důmyslně budovaná hrůza. Kolem vás začínají mizet lidé. Jste svědky tajemných sebevražd. Jak se zachováte? Důkaz, že i v hororu může strach přicházet skrze nedostatek naděje, že bude kdykoli lépe.
  1. Psychologické erotické drama s hororovým vyústěním
    Mōjū – 1969, režie: Jasuzo Masumura
    Minimalistický snímek, který v roce 1969 překročil nejednu hranici. Film, děsící především mírou realismu hlavních postav, zasazený do znepokojivě bizarních kulis sochařského atelieru slepého umělce.
  1. Je libo klasický kaidan, japonský strašidelný příběh?
    Yabu no naka no kuroneko
    , režie: Kaneto Šindó
    Japonská úcta ke světu mrtvých dala vzniknout nejedné „duchařské historce“. Příběh o pomstě matky a dcery ze záhrobí staví svoji atmosféru na kombinaci úchvatného černobílého vyprávění, pomalého tempa a famózního hudebního doprovodu.
  1. Animovaný film, který vás dostane
    Tenshi no tamago – 1985, režie: Mamoru Ošii
    Nejednoznačné dílo, vyžadující obrovskou dávku trpělivosti. Pokud však budete s filmem na stejné vlně, užijete si tísnivou atmosféru zničené země a hrozivý neklid plynoucí z celé řady náznaků a nikdy nezodpovězených otázek.
  1. A na závěr – šílené spojení hororu a komedie
    Hausu
    – 1977, režie: Nobuhiko Óbajaši
    Parta dětí se vydá na prázdniny do domu tetičky jednoho z nich. Zbytek nemá smysl popisovat, zbytek je třeba vidět.  Originální parodie plná filmařských vtípků, odkazů a propracované vizuality nezapře svůj původ v 70. letech minulého století.

 

[Best_Wordpress_Gallery id=“1″ gal_title=“Halloween“]