České firmy v souvislosti s energetickou krizí zvažují nechat své zaměstnance pracovat z domu a ušetřit tak na energiích. Tento krok je ovšem v některých případech kontraproduktivní, protože firmy pouze uměle přenesou náklady na zaměstnance, kteří pak mají nárok na kompenzaci zvýšených nákladů. Některé společnosti nicméně náhrady za energie neproplácí a nastavit jasná pravidla by tak měla připravovaná novela zákoníku práce, která by vstoupila v platnost nejdříve v lednu 2023. Jak tedy mohou podniky již nyní omezit náklady za energie? A co by se stalo, kdyby byla schválena vyhláška stanovující pravidla pro užívání plynu a elektřiny?

V současné době se mnoho firem začíná pomalu připravovat na možnou plynovou krizi. Cena energií neustále roste a společnosti hledají způsoby, jak snížit své náklady. Už nyní 1/3 firem volí hybridní model práce a mnozí zaměstnavatelé začínají opět zvažovat povinnou práci z domova. Na možný nedostatek plynu se rozhodla reagovat i vláda, konkrétně ministerstvo průmyslu a obchodu, které připravilo návrh vyhlášky stanovující pravidla pro užívaní plynu a elektřiny nejenom v domácnostech, ale i v administrativních budovách. Vytápění by se muselo snížit z povinných 20 stupňů na 18. Nicméně vyhláška se vztahuje pouze na mimořádné situace, kdyby byl vyhlášen nouzový stav kvůli nedostatku paliv. Pokud ale vyhláška bude schválena, musí dojít k upravení nařízení vlády č. 361/2007. Sb. stanovující podmínky o ochrany zdraví při práci.

Práce z domova jako cesta ke snížení nákladů pro firmy?

Dle Hospodářské komory je kvůli zvyšujícím se cenám energií ohroženo až 20 % malých a středních podniků. Mnoho zaměstnavatelů tak začíná u administrativních pozic zvažovat zavedení práce z domova a v některých případech i úplné uzavření kanceláří, aby ušetřili na provozních nákladech. Což může být eticky sporné. „Bohužel v mnoha případech by zavedením povinné práce z domu firmy pouze přenesly výdaje za energie na své zaměstnance. A to se jim nemusí vyplatit, protože dle zákona mají zaměstnanci právo na jejich proplacení. Firmy si tedy musí pořádně propočítat náklady na provoz kanceláří a případně zavést další postupná opatření, aby eliminovaly energetickou spotřebu. Některé firmy už se začaly připravovat během léta, kdy například omezily spotřebu klimatizace,“ uvádí Jiřina Kovaříková ze společnosti RSM.

Společnosti mohou provést i dílčí úpravy v kancelářích, díky kterým ušetří na energiích – např. snížit teplotu na 20 stupňů, zvolit úsporné osvětlení, instalovat termostaty, vyměnit filtry ve vzduchotechnice, zateplit dům, případně místnosti – izolací oken a dveří nebo umístit za radiátor reflexivní odrazovou fólii, která zamezí plýtvání. Dále je vhodné, aby firmy identifikovaly a následně omezily i spotřebu tzv. fantomové energie. Tedy nepoužívaná zařízení čerpající energii – kávovary, tiskárny, skenery, mikrovlnné trouby, počítače, monitory. Vypojením těchto elektronických zařízení mohou totiž v době, kdy je nevyužívají, ušetřit až 10 % nákladů za energie.

Co by mohli zaměstnanci požadovat?

Nařízení práce z domova však nemusí pro firmy znamenat spásnou cestu. Jak již bylo řečeno výše, podle zákona mají zaměstnanci právo na kompenzaci zvýšených nákladů v případě výkonu práce z domova. Zaměstnanec ji prokazuje např. porovnáním faktury za rok 2021 a 2022, že se mu dané výdaje zvýšily s rozlišením, zda v domě nepracují ještě další členové domácnosti. Tyto náklady jsou osvobozeny od daní. Kompenzaci nákladů mnoho firem před pandemií neřešilo, ale kvůli vzrůstajícím požadavkům ze strany zaměstnancům se k tomu musely postavit. Většina zvolila formu dohody. „Řada společností tak řeší zvýšení výdajů za energie příspěvkem na práci z domu stanovujícím částku nebo paušál, který přidávají zaměstnancům do mzdy. Tato částka pak podléhá zdanění z příjmu a odvodu pojištění, říká Jiřina Kovaříková z RSM. Nicméně jsou i firmy, které příspěvky neproplácí. Společnosti si tak musí důkladně spočítat, zda se jim zavedení práce z domu při jejich velikosti opravdu vyplatí. Pokud navíc dojde ke schválení novely zákoníku práce, pro mnoho malých a středních podniků to bude znamenat další zvýšení nákladů.

Co se stane ve firmách, nastane-li nedostatek plynu?

Pokud dojde ke schválení navrhované vyhlášky a bude vyhlášen nouzový stav, musela by vláda upravit i zákon stanovující podmínky o ochraně zdraví při práci. V současné době se dle zákona musí teplota pohybovat v administrativních budovách mezi 20–27 stupni Celsia. Nicméně nároky zaměstnanců začínají, až když klesne teplota pod 10°, firma tak musí zajistit tepelně izolační oděv. Pohybuje-li se teplota v nízkých stupních dlouhodobě, vzniká zaměstnanci nárok na příplatek ve ztíženém prostředí.

Přesun výrobních kapacit zpět do Evropy, tlak na robotizaci a automatizaci a snaha o maximální energetické úspory. Změny v logistice způsobené nedostatkem lidí, růstem mezd, cen paliv a významným ochlazením české e-commerce. Ale také vnitřní migrace domácností a změny na trhu bydlení, které nastartují zásadní dlouhodobé realitní trendy. Jak se všechny tyto faktory promítají do cen komerčních nemovitostí? Konzultační společnost RSM přináší žebříček pěti druhů realit (a jednu překvapivou „divokou kartu“), kterým by neklidná doba naopak mohla prospět.

Žebříček podle konzultační společnosti RSM

Pořadí podle zhodnocení	Typ nemovitosti
1.	Činžovní domy, především v širších centrech Prahy a Brna
2.	Stavební pozemky hlavně na okraji metropolitních prstenců
3.	E-commerce parky, zejména multimodální centra umožňující napojení na dálniční a železniční síť
4.	Průmyslové nemovitosti a výrobní areály s nízkou energetickou náročností
5.	Obchodní centra a retailové parky, především v regionech
Divoká karta	Brownfieldy, například bývalé zemědělské dvory bez ekologické zátěže

1. Činžovní domy

Nejrychleji porostou: Cihlové činžáky v širších centrech Prahy a Brna

Klesající možnosti domácností na pořízení vlastního bydlení ve velkých městech jsou velkou šancí pro institucionální investory. Na trzích v Praze a Brně, ale také dalších krajských městech, jako je například Olomouc, České Budějovice nebo Liberec, se tak dá očekávat významný růst cen starších, ale stavebně kvalitních bytových domů. Zejména bytové domy před rekonstrukcí, které v současné době přeprodávají restituenti nebo investoři, mají výrazně více potenciálních kupců než před lety.

„V Česku jsme ve fázi, kdy se bude velice rychle měnit trh s nájemním bydlením. V současnosti je naprostá většina nájemních bytů v držení soukromých majitelů. Poptávka po nájemním bydlení a rostoucí ochota platit výrazně vyšší částky za kvalitní pronájem však vede k rostoucímu zájmu o velké nájemní celky, především činžovní domy. Pro institucionální investory budou následující dva tři roky klíčové pro získání dostatečně velkého množství projektů, což bude vytvářet pozitivní tlak na zhodnocování tohoto typu nemovitostí,“ zmiňuje za konzultační společnost RSM Jiří Skotnica, senior manager oddělení valuací komerčních nemovitostí.

2.Stavební pozemky

Nejrychleji porostou: okraje metropolitních prstenců

Stálicí, která prudce zdražuje posledních pět let, jsou stavební pozemky. Jejich množství – především těch atraktivních – napříč republikou totiž stabilně ubývá. Na vině jsou vyjma omezeného celkového množství pozemků i regulační plány jednotlivých obcí, stavební uzávěry, nízké kapacity inženýrských sítí, ale také komplikovanost změn v územních plánech obcí.

Největší šance na zhodnocení se tak otevírá v lokalitách, kde lze nově očekávat nárůst poptávky, a to například z důvodu výstavby nové dopravní infrastruktury (obchvaty, nové železniční tratě, dálnice a rychlostní silnice). Především se to týká těch pozemků, které leží ve spádové oblasti regionálního centra – například okresního města – ale zároveň se stávají součástí některého z metropolitních prstenců. Tedy míst, do kterých jsou ochotni se stěhovat i obyvatelé vzdálenější metropole.

Například v Praze se metropolitní prstenec za posledních pět let zvětšil skoro o 30 % a v současnosti pokrývá i oblasti vzdálené od dveří do centra 80 minut cesty hromadnou dopravou.

„Do hledáčku investorů se tak dostávají pozemky v okolí měst, jako je například Mělník, Roudnice, Tábor nebo Rakovník, které byly v minulosti určeny pro projekty s regionální poptávkou. Dnes dokážou zaujmout i zákazníka, který chce mít i nadále profesní těžiště v Praze,“ uvádí Jiří Skotnica. „Podobná situace je pak v případě jižní Moravy s obcemi podél dálnic. Rostoucí ceny bydlení v Brně a parcel v okolí totiž zájemce o rodinný dům posouvají až hodinu jízdy od města. Ceny jsou zatím stále nízké a mají díky tomu velký potenciál růstu.“

3.E-commerce parky

Nejrychleji porostou: Multimodální centra umožňující napojení na dálniční a železniční síť

Přestože globální e-commerce v současnosti zažívá postkoronavirové vystřízlivění, v nájmech nebo celkové hodnotě logistických parků se to neprojeví. Naopak – experti z RSM předpovídají další růst.

E-commerce logistika jako taková se bude i v následujících letech transformovat ve prospěch fullfilmentových center, nové příležitosti navíc přinese očekávaný přesun výrobních společností z lokalit s rostoucím rizikem, který může poptávku po skladovacích prostorech výrazně podpořit.

Nejrychleji budou v segmentu pravděpodobně růst takzvaná multimodální centra, která čerpají z napojení na více druhů dopravy. Rostoucí ceny paliv a nedostatek lidské síly totiž přesouvají stále větší objemy nákladů na železnici a tento trend by měl ještě více posilovat.

„Logistické parky jako takové se dnes na volném trhu obchodují minimálně. Pro skupiny, které je drží, jsou natolik atraktivní, že k prodejům dochází pouze výjimečně,“ vysvětluje Jiří Skotnica. „Předpokládáme tedy další růst cen a postupné vytváření nových klíčových lokalit, které budou tentokrát počítat s obsluhou mezinárodního území. Dobrým příkladem může být například postupná přeměna ostravského Mošnova na středoevropský multimodální hub.“

4.Průmyslové nemovitosti a výrobní areály

Nejrychleji porostou: Energeticky nenáročné objekty

Návrat výroby ze zahraničí do Česka, ale také pokračující rozvoj výrobních firem, které budou s ohledem na uchování peněz stále ochotněji investovat do rozvoje vlastních areálů. Trend do jisté míry potáhne také investice do digitalizace a automatizace, která často vyžaduje stavbu nových hal, nebo snaha o snižování energetické náročnosti výroby – například investicí do pasivních areálů.

Největší hodnotu tak budou mít areály s rezervami pro další rozvoj, který umožňuje nejen okolní zástavba, ale především platné územní plány.

„Je třeba si uvědomit, že výrobní areály – především ve vazbě na krajská a bývalá okresní města a jejich okolí – stále prochází potřebnou transformací. Počet kvalitních malých a středně velkých průmyslových a výrobních areálů stále neodpovídá poptávce,“ uvádí Jiří Skotnica. „S ohledem na sílící hospodárnost a tlak na energeticky i logisticky nenáročné provozy se bude i nadále zvyšovat cena těchto objektů i výnosy z nájmu.“

5.Obchodní centra a retailové parky

Nejrychleji porostou: Obchodní centra v regionech

Noví obyvatelé mířící na okraje metropolitních prstenců budou mít vliv na zhodnocování také dalších objektů. Díky změnám ve složení obyvatel rostou na ceně například regionální obchodní centra a retailové parky. Naopak ve velkých městech dochází k výraznému rozevírání nůžek a některé kdysi klíčové lokality ztrácí na hodnotě.

Česko je navíc nadále atraktivní destinací pro rozvoj retailových značek – zejména pro cenově senzitivní obyvatele. Zájem mají dlouhodobě například polské nebo německé řetězce.

„Jsme svědky podobného vývoje, jaký byl typický například pro USA – retailové parky a obchodní centra se začínají nově dělit do tří kategorií. K prémiovým lokalitám a stagnujícím lokalitám přibývají lokality v úpadku. V celé řadě lokalit se místní byznys vrací do center měst a běžného veřejného prostoru, jinde byla postupně vybudována obchodní centra s lepší dostupností,“ zakončuje Jiří Skotnica. „Protiváhu pak tvoří raketový růst prémiových lokalit, ke kterým se začínají řadit i nově budované spádové parky v regionech. Ty se v současnosti vezou na trendu nových obyvatel v příměstských oblastech.“

Divoká karta? „Čisté“ brownfieldy

Nejrychleji porostou: Zasíťované brownfieldy bez ekologické zátěže
Zajímavý může být růst cen některých brownfieldů. Především těch, které mají funkční připojení na inženýrské sítě – právě kvůli nim jsou do nich investoři ochotni vložit peníze. V některých regionálních oblastech s vysokou poptávkou po bydlení i podnikání totiž začíná být kvůli kapacitám přípojek problém realizovat projekty na zelené louce. Podmínkou však je, že brownfield netrápí ekologická zátěž – například kontaminace půdy nebezpečnými látkami.

Typickým reprezentantem této kategorie mohou být již nevyužívané nebo málo využívané průmyslové areály nebo areály dopravní infrastruktury v centrálních oblastech největších měst. Výhodou v takovém případě bývá i logistická infrastruktura, která v minulosti počítala se zvýšeným provozem dopravních prostředků a strojů. Problematické mohou být naopak areály s větším množstvím budov – typicky chátrající prvorepublikové továrny. U nich se atraktivita kvůli investiční náročnosti (často kvůli památkové ochraně) naopak sníží.

„V Česku máme tisíce podobných brownfieldů, jejichž hodnota v posledních letech nerostla rychleji než zbytek trhu. Nyní se stovky z nich mohou stát zlatým vejcem. Majitelé mohou těžit především ze snadné transformace areálů buď ve formě dostaveb nebo rekonstrukcí, většina z brownfieldů operuje s velkorysými plochami, které mohou sloužit i jako vítané příjmy z pronájmů,“ dodává Jiří Skotnica. „Klíčové je také zařazení brownfieldů do zásad územního rozvoje lokality, které většinou s dalším průmyslovým nebo výrobním využitím počítají.“

Nadcházející měsíce budou pro české firmy perné a týkat se to bude i vyjednávání o platech u klíčových zaměstnanců. Kde nebude moci firma přidat peníze, tam bude muset přesvědčit praktickými benefity, které tlumí nárůst životních nákladů. Myslí si to managing partnerka konzultační společnosti RSM. A sama jde příkladem – její firma poskytuje zaměstnancům například bezúročné půjčky, možnost okamžité výplaty zálohy na mzdu a zvažuje také příspěvek na pořízení bydlení.

Naprostá většina českých firem s navyšováním platů přestala stíhat tempo inflace. Ostatně kopírovat u mezd inflační křivku nedává smysl. Firmy proto musí hledat nové benefity. Týkat se to bude především středních podniků, pro které bude v následujícím období nutné udržet si klíčové lidi, nebudou však mít možnost přeplácet je oproti větší konkurenci.

Podle odhadů konzultační společnosti RSM v současnosti pravidelné zaměstnanecké benefity poskytuje naprostá většina českých firem. Nejčastěji se jedná o možnost delšího čerpání dovolené, home-office či pružné pracovní doby, možnosti školení nebo využívání firemního vozu pro osobní potřeby. Podstatnou část pak tvoří také podpora volnočasových aktivit. Tento mix by se však mohl v následujících měsících změnit.

Do popředí se budou dostávat zcela nové typy benefitů. Například bezúročné zaměstnanecké půjčky, příspěvky na nájem nebo pořízení vlastního bydlení, případně kompenzace nákladů na dojíždění do zaměstnání. Pokud jsou benefity dobře nastavené, mohou zaměstnanci ušetřit měsíčně až několik tisíc korun – tedy klidně kolem 10 % v porovnání s jeho mzdou. A to už může být pro domácnost výrazná finanční podpora.

„S trochou nadsázky teď končí doba, kdy pracovníci HR lákali na ‚wellness‘ benefity. Otázka, na kterou se budou uchazeči ptát stále více, bude ‚jak mi vaše firma pomůže kompenzovat rostoucí životní náklady‘. Naštěstí je z mého pohledu stále mnoho příležitostí, jak mít tu odpověď skutečně dobrou a nejen formální,“ vysvětluje Monika Marečková, managing partnerka RSM.

O firemní půjčky je vysoký zájem, nejvíce domácnosti trápí bydlení

Společnost RSM tak do jisté míry sama na sobě zkouší to, co doporučuje i svým klientům. Například bezúročné půjčky poskytuje již několik let, letos poprvé však bylo jasné, že se několikamilionový fond vyčerpá. Vedení společnosti proto rozhodlo o výrazném zvýšení limitu. Mezi zaměstnanci je tak momentálně bezúročně rozpůjčováno 5,5 milionu korun.

Bezúročná půjčka má pochopitelně svoje pravidla. Čerpat je možné maximálně 300 tisíc korun, které se následujících pět let strhávají pravidelně z platu. Pokud by zaměstnanec ve firmě skončil, musí peníze doplatit před doběhnutím výpovědní lhůty.

„Nejčastěji o bezúročnou půjčku žádají mladí zaměstnanci mezi 23 až 35 lety k částečnému financování rekonstrukcí nebo jako výpomoc při zajišťování hypoteční akontace. Někteří pak touto cestou financují například nákup nového vozu,“ zmiňuje Monika Marečková. „Celkem možnost bezúročné půjčky využila už více než desetina lidí z našeho česko-slovenského týmu.“

Bezúročná půjčka však není jediným způsobem, jak chce RSM pomáhat svým zaměstnancům při pořizování vlastního bydlení. V posledních týdnech například zkoumá možnosti příspěvku v rámci takzvaného odkladu hypotéky. V rámci tohoto modelu může zaměstnanec bydlet v bytě, který si sám vybral, ale jeho financování může řešit až po pěti letech.

Zdražování svírá Česko. A to takovým způsobem, že pro řadu oborů – například potravinářství – není neobvyklá ani úprava cen několikrát do měsíce. Rostoucí ceny materiálů, energií i dopravy se však musí promítnout i do takzvaných „převodních cen“. Tedy cen, za které si společnosti poskytují služby nebo prodávají zboží v rámci jedné vlastnicky propojené skupiny. V opačném případě je totiž může po daňové kontrole čekat významné doměření daně.

Zdražuje se rekordním tempem, velká část společností však nadále validuje skupinové ceny jen párkrát za rok

Převodní ceny ve skupině spřízněných osob by měly být nastaveny v souladu s takzvaným principem tržního odstupu. Tedy odpovídat nastavení cen mezi nezávislými subjekty. V praxi tedy platí, že by se neměly nijak odlišovat od cen, které společnost vyžaduje za své služby nebo produkty při jejich prodeji třetím stranám. Jakmile tedy společnost přistoupí ke zdražení, ať už jsou důvody jakékoli, měla by vždy zvážit i úpravu cen pro vnitroskupinové zákazníky.

Klíčové je to zejména v případě, kdy jsou tyto ceny fixní. V takovém případě je pak zásadní disproporce takřka neobhajitelná. A právě tady nastává jeden z klíčových problémů. Ceny se totiž mění tak rychle, že se při jejich změnách směrem k zákazníkům často zapomíná na validaci v rámci celé skupiny spojených osob. Část společností má totiž rozdělenou validaci externích a „interních“ cen. A zatím co ty pro běžné zákazníky mění klidně dvakrát za kvartál, u interních cen drží výrazně pomalejší tempo.

„Vlastním levněji“ je červený hadr na finanční úřady

Ve špatně stanovených převodních cenách pochopitelně nemusí být zlý úmysl, přesto jsou principiálně jedním z oblíbených předmětů přezkumu ze strany finančních úřadů. Není veřejné tajemství, že řada firem se totiž formálním poskytováním vzájemných služeb v rámci jedné skupiny snaží vylepšovat finanční bilanci jednotlivých členů.

V rámci daňové kontroly vždy probíhá identifikace takzvaných spojených osob a kontrola vzájemných vztahů. A to ve velkém detailu – řeší se nejen kapitálová struktura, ale také vzájemné propojení členů statutárních orgánů. Následně se posuzují transakce mezi spojenými a nespojenými osobami.

Pokud byla v obou případech poskytována stejná služba za rozdílné ceny, vyzve úřad kontrolovaný subjekt k vysvětlení vzájemných rozdílů. A důkazní břemeno, že nedochází k obcházení principu tržního odstupu, je v takovém případě na straně kontrolované společnosti.

V případě, kdy byly mezi osobami spojenými i nespojenými poskytovány služby rozdílné povahy, bude se daňová kontrola pravděpodobně zajímat o ziskovost jednotlivých transakcí. I v takovém případě se u špatně nastavených převodních cen projeví výrazná disproporce.

Rozdíl v cenách pak může v obou zmiňovaných případech sloužit jako základ k doměření daně.

Zapomínat se nesmí ani na úrokové sazby

Nejinak je tomu u zvyšování úrokových sazeb. V případě vnitroskupinových půjček by měly zpozornět zejména skupiny poskytující si úvěry za fixní úrokovou sazbu. S ohledem na dynamický vývoj základních úrokových sazeb by se totiž mohlo stát, že tyto fixní vnitroskupinové sazby budou nižší než základní mezibankovní sazby a tím pádem nebudou splňovat již zmiňovaný princip tržního odstupu.

Při řádném stanovení úrokových sazeb jako součtu základní sazby a rizikové marže (spreadu) v sobě úroková sazba zároveň musí zahrnovat i odměnu za poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi s daným kreditním rizikem. Úrokové sazby u aktuálně poskytnutých krátkodobých vnitroskupinových půjček v českých korunách by se tak měly pohybovat i nad hodnotou 5 %.

Příjemnou zprávu přinesla všem zaměstnancům, kteří mají domluvené využívání firemního elektromobilu pro osobní účely, novela zákona o daních z příjmů schválená na začátku tohoto měsíce. Snížení výpočtu takzvaného nepeněžního příjmu pro nízkoemisní vozidla jim totiž ve výsledku zvedne čistý příjem – a to hned o několik tisíc za rok.

Každý zaměstnavatel, který poskytuje bezplatně zaměstnanci firemní vozidlo jak pro služební, tak pro jeho soukromé účely, je povinen tento „nepeněžní příjem“ zaměstnanci dodanit. Doposud tvořilo toto dodanění 1 % ze vstupní ceny vozidla (nejčastěji kupní ceny) včetně DPH pro všechna osobní vozidla bez rozdílu. Novela zákona o daních z příjmů však snižuje od července 2022 pro kategorii nízkoemisních vozidel tento podíl na polovinu – tedy 0,5 %. 

Za nízkoemisní vozidlo se budou považovat bateriová elektrická vozidla, vodíková vozidla s palivovým článkem a dále pak plug-in hybridy, případně elektrická vozidla s prodlouženým dojezdem. Tedy za předpokladu, že splní environmentální parametry stanovené normou. 

V praxi to tedy znamená, že nejoblíbenější český elektromobil Škoda ENYAQ iV, který by dokázala firma šikovně pořídit za kulatý milion korun s DPH, přinese od července zaměstnanci na jeho výplatní pásce o 1300 korun čistého navíc. Tedy za předpokladu, že podléhá jen 15 % sazbě daně (má příjem nižší než cca 155 tisíc měsíčně). 

„Jedná se de facto o paušální úlevu, protože je jedno, kolik soukromých kilometrů s tímto firemním vozem zaměstnanec najezdí. Za 6 měsíců bezplatného užívání i pro soukromé účely zaměstnanec ušetří nově skoro 8 tisíc korun,“ uvádí tax senior manager z poradenské společnosti RSM Jaroslav Sůsa. „To už může být pro některé firmy zajímavý zaměstnanecký benefit a hezká motivace přecházet při obměně vozového parku na nízkoemisní vozidla.“ 

Využívat bezplatně firemní osobní automobil i pro soukromé účely přitom není v Česku nijak výjimečné. Z dat RSM vyplývá, že tuto možnost nabízí zaměstnancům naprostá většina českých firem. Nízkoemisní vozidla se však v českých firmách prosazují pomaleji než v západní Evropě. Důvodem je především nedostatečná nabíjecí nebo doplňovací infrastruktura i výrazně vyšší pořizovací náklady. 

Jak definuje nízkoemisní vozidlo zákon? 

Za nízkoemisní vozidlo se považuje silniční vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1, které nepřesahuje emisní limit CO₂ ve výši 50 g/km a 80 % emisních limitů pro látky znečišťující ovzduší v reálném provozu podle přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6), v platném znění.