Normálně stát za stavební legislativu kritizujeme, ale možná je dobré začít pochvalou, protože na tom bude vidět, že – jak se říká – “když se chce, tak to jde”. Během minulých volebních období se podařilo radikálně zlepšit byrokracii týkající se hlavně liniových staveb, a to, když poslanci bez ohledu na to, z jaké jsou strany nebo hnutí, odhlasovali novelu takzvané “čtyřistašestnáctky” neboli liniového zákona. Tím významně snížili dobu výstavby. Pro nás to byl obrovský impuls a je zcela zjevné, že výstavba telekomunikačních sítí se tím zrychlila.
Kéž by to zákonodárcům vydrželo, chtělo by se mi říct! Protože to, že už nemusíme kolaudovat optické kabely v zemi, a že nepotřebujeme stavební povolení na posledních pár metrů přípojky do domácnosti, je skvělé, ale je to první krok k radikální modernizaci stavební legislativy, bez které si můžeme o nějaké digitální budoucnosti nechat jenom zdát. Práce je totiž ještě hodně.
Například to, že musíme shromažďovat stanoviska takzvaných dotčených orgánů. Když totiž požádáme stát nebo obec nebo kraj o povolení stavby, musíme se zeptat ještě mnoha ostatních složek státu, co ony na to. A to trvá řadu měsíců, protože lhůty mnoho z nich prostě nedodržuje. Ne vždy je to z důvodu lenosti, často je to prostě to, že jsou hasiči, silničáři, ochranáři a památkáři stejně zavalení byrokracií, jako my. Srovnejme situaci v Německu, kdy všechna tato stanoviska organizuje příslušný úřad sám.
Proces od podání projektu do schválení stavebním úřadem, tj. do předání lokalizace k výstavbě trvá u nás 12–24 měsíců, u každé mále lokality. Jen za minulý rok jsme teda takových řízení podstoupili přibližně 160. A to je neskutečný administrativní nápor. Byrokracie přitom bobtná zbytečně – v roce 1998 mělo územní rozhodnutí pro naši základnovou stanici mobilní sítě dvě strany A4. Dnes je těch stran 9.Přitom v některých jiných státech Evropy to z různých důvodů jde nějak svižněji. V Německu je to v průměru 126 dní, v Polsku 137, Rakousku 222, ale např. v Dánsku a Finsku si stavební povolení vyřídíte do dvou měsíců.
Naše odvětví je celkem unikátní v tom, že stavíme na celém území republiky a vidíme tak, jak různě umí rozhodovat lokální stavební úřady a jak umí lokální politici zasahovat do formálně nezávislého stavebního řízení na základě svých zájmů. Tohle by centrální stavební úřad omezil. Novela, kterou připravila současná vláda, alespoň přesouvá řadu řízení na kraje, ale uvidíme, jestli to pomůže.
Stále častěji se objevují diskuse nad tím, zda u některých staveb nepřevládá veřejný zájem na rychlém postavení nad byrokratickou mašinérií. Naposledy šlo například o ubytovací kapacity pro uprchlíky. Myslím, že bychom si měli říct obecně, jednak u kterých staveb je opravdu nutný tak dramatický dozor ze strany státu a také u jakých staveb je reálný zájem, aby byly postaveny co nejdříve. Za nás by to byly takové stavby, které jsou financovány z dotací, např. z Národního plánu obnovy. V případě těchto staveb to je navíc stát, který deklaruje jejich potřebnost, a dokonce i určuje, v jakých oblastech se postaví. Navíc, Národní plán obnovy má tvrdou lhůtu proplacení peněz do konce roku 2026. Reálně hrozí, že se některé stavby nestihnou kvůli zdlouhavému stavebnímu řízení.
Ta otázka, jak vše zjednodušit, není ani tak politická ve smyslu, že by se na ní štěpila levice a pravice. Spíše vyžaduje politickou odvahu všech stran do toho pořádně říznout. Měly by začít pracovat na tom, jak vše zjednodušit a ubránit stavební řízení před zájmy mít ho co nejsložitější, kterých je hlavně na lokální úrovni hodně, protože každé razítko znamená pro nějakého místního politika možnost něco blokovat. Do začátku by stačilo, aby stát začal vyžadovat po svých vlastních orgánech dodržovat své vlastní lhůty, “one-stop-shop“ pro všechna razítka a úředníci měli konkrétní odpovědnost rozhodovat včas, rychle a jednotně. Myslím, že budoucí konkurenceschopnost naší země závisí na tom, jak rychle naši politici pochopí urgentnost tohoto problému. Není na co čekat, cesta tu je.
Pavel Hadrbolec, finanční ředitel T-Mobile Czech Republic a Slovak Telekom
