ČSÚ tento týden zveřejnil nová data, pole kterých je v současné době v evidenci Úřadů práce pouze 105 tisíc osob. Díky ekonomické konjunktuře si Česká republika může vyzkoušet, nakolik dokáže využívat výhody plynoucí ze vzkvétajícího hospodářství. Nevychází z toho dobře. A to jsou na obzoru horší časy.

Nejprve to dobré, co nezaměstnanost samoživitelům přináší. Ještě nikdy v historii moderního Česka nebyl tak nízký počet nedobrovolných neplatičů výživného. Bez nadsázky platí, že ten, kdo chce svědomitě přispívat na své děti, může. Zároveň se poprvé dostáváme do situace, kdy dlužník na výživném dokáže nejen umořovat svůj dluh, ale zároveň platit běžné alimenty. I díky tomu klesl poprvé v historii celorepublikový dluh na výživném poprvé pod deset miliard a pokud by příznivé podmínky trvaly ještě v dalších letech, může se hypoteticky každý rok snížit o další půlmiliardu.

A teď ty špatné zprávy. Ani tlak trhu kvůli nedostatku pracovníků nedokázal bez státní podpory zajistit zvýšený počet pracovních příležitostí pro samoživitele, kteří potřebují specifický typ úvazků. Přitom stačilo zaměřit se na příspěvky na hlídání nebo motivovat zaměstnavatele odpočty. Nečinnost ministerstva zbytečně připravila české firmy o potenciální desítky tisíc kvalitních zaměstnankyň a zaměstnanců.

A co hůř – umožnila naopak diktovat nezákonné podmínky zaměstnancům, kteří dluží na výživném. Z těch 105 tisíc „nezaměstnaných“ jich totiž pracuje odhadem 10%, akorát dokázali zajistit, aby ze systému „vypadli“. Dostávají výplatu na ruku, často právě kvůli tomu, aby z ní nemuseli platit alimenty nebo na ní nedosáhla exekuce (třeba právě kvůli dluhu na výživném).

A pak jsou tady osoby, které se do evidence Úřadů práce nedostanou vůbec. Osoby bez zdanitelných příjmů, které se vyhýbají také daňové statistice, fungující na dohody o pracovní činnosti do 10 000 korun. Lidé kteří si nechávají výplatu vyplácet takzvaně na černo nebo používají jiné triky, jak ze sebe formálně udělat osoby s minimálními příjmy. A stát je v době ekonomického růstu trpí a dokonce za ně chce platit výživné z kapes těch, co pracují.

Je to obrovská škoda. Dá se předpokládat, že tak dobře, jak bylo letos, zase dlouho nebude. To, že stát nedokázal této příležitosti, která mohla jednoduše zlepšit finanční situaci celé řady samoživitelů, využít, je zarážející. Místo investice do zálohového výživného, které z podstaty musí padnout, jakmile se ekonomická situace opět zhorší, mohl zajistit, že se na pracovní trh dostanou samoživitelé, kteří ho naopak při výkyvech pomohou podržet. Sečteno – podtrženo – tato promarněná šance nás bude v příštích letech hodně bolet.